Články od Pedro

Panebože, kdo tohle mohl vymyslet, bohém značky FACEBOOK, prý nějací američtí kluci, kteří dnes díky tomuto nástroji pohádkově zbohatli. A my jako ovce, nemajíc kloudného rozumu a uvažování tuto, „vymoženost“ žereme a trávíme u ní tak drahocenný čas, který bychom mohli využít jinak a plodněji. číst dál

Dnes má svátek Martin. Tedy i můj mladší syn, pozn… Dnešní den, tedy 11. listopad, je spjat nejen se svátkem svatého Martina, který by k nám podle lidových pranostik měl přijet na bílém koni, ale stále více také s obnovenou svatomartinskou tradicí a Svatomartinským vínem. číst dál

Jak jsem uvedl v předminulém blogu, dnes jsem si koupil Lidové noviny a zaujal mě článek na zadní straně, kde, běží seriál ze sborníku Naše normalizace. Autor článku, ročník 1962, absolvent Vysokého učení technického, tedy chytrý inženýr popisuje zážitky z jeho jednoleté vojny, tedy jako absík… Úplně jsem se v duchu s ní ztotožnil, když popisoval zážitky z té stupidní doby, kdy jsme museli sloužit naší vlasti… číst dál

Už je to tady, už je to tady, řvali jsme, ale mně do řevu není. Je to tady, blíží se konec, konec mé kariéry a to pět let před řádným důchodem a po sedmi letech práce, která mě tolik bavila. Přátelé, je to tak, jak jsme s kolegou již na jaře předpokládali, jenže je listopad a naše vedení stále mlží a vymlouvá se. číst dál

Musím to „hodit na papír“, protože se už na to nedá dívat, ale co mně je vlastně potom, že? V našem krásném okresním městě vyrostlo za poslední léta tolik nových obchodů, že si dovolím říci, že takovým výběrem kšeftů se nemůže chlubit žádné město, tedy okresní… Nechápu, asi jsem blbej, jak se ty kšefty všechny mohou uživit a jak prosperovat? A k tomu dále žijí malé krámky na pěší zóně a ještě nezkrachovaly. Podle mě se vše vymyká zákonům tržní ekonomiky, jak rád používá tento výraz náš soudruh prezident a tak knihy o ekonomice můžeme zahodit. Podotýkám, že píšu pouze můj soukromý názor, nemusíte souhlasit, ani to nechci, jenom píšu. číst dál

Tak tu máme už listopad, bože jak ten čas letí a já už budu v neděli plných půl roku doma, prekérní situace. Jak to uteklo a přitom kolik volného nemocenského času jsem promrhal svým nicneděláním, jenom tloustnu, lenivým a čekám na další operace. Ještě se vrátím k minulému blogu, uznám, že to bylo dost tvrdě řečeno, ale taková je situace, nemám se za co stydět, vždyť každý máme problémy, většina to tutlá a tají, aby se náhodou nedostala do řečí, no co by tomu řekli třeba sousedi, že nám to doma neklape, že? To bych nemohl ani mezi lidi, ale já mám jinou povahu, co se omně povídá, to ignoruji a na to seru a to tak, že z vysoka. Nikdo na světě za mně moje problémy nevyřeší, tak to mám na háku. Ona mě stále krmí tím, že o mně říkají to a to, blá, blá, mně to nezajímá…   číst dál

Jak ten čas letí. Máme tady třetí dekádu října a babí léto nekončí, alespoň dodnes. Neuvěřitelný podzim a já o vše přicházím… Těch nádherných podzimů bylo více, ale to už jsou vzpomínky. A ty vzpomínky mě tak trochu vyvádějí z míry a z klidu, na to se nedá zapomenout. Ty nádherné podzimy, kdy jsem jezdil po Semilsku, Jablonecku a Liberecku, plahočíc se po orosených pastvinách, v jedné ruce lejstra a v druhé foťák. Všude krásná barevná krajina, dobytek dopásající poslední pastevní porost a barevné lesy všude kolem, prostě úžas. Kdo to nevnímá, tak má smůlu. Mám v PC tisíce snímků z těch podzimů. číst dál

Nádhera, venku je hic, modrá obloha a já sedím u PC, ale tentokrát to není magorizmus jako obvykle, ale u toho poslouchám Lennona, tedy jestli víte o koho jde. Bývalý člen Beatles, kterého zastřelil jeden magor... Je nedělní odpoledne, manželka mně opět nedala "nažrat", je zase v afektu (pokolikáte už ?), tak tady z hladu píšu. Není to poprvé, již mě to nevzrušuje, kde není rozum, začíná násilí, jak se píše, no comment... Tak tady sedím ač je venku krásně, ale poslechnout si starou hudbu mládí jako byly Beatles a později John Lennon, to se pokaždé nepoštěstí, prostě na to ve všedním čase ne... číst dál

Je první říjen a na rozdíl od minulého článku publikovaného přesně před měsícem již už ani nejsem tak skeptický a pesimistický jako tenkrát. Co se stalo? Vlastně nic, jen jsem z té situace tak otupěl, že mně už ani nic nevadí, je to stále stejné, nic se nezměnilo, tak jsem smířen v klidu se vším... Před měsícem popisuji, jak se mi to všechno přihodilo, tedy ta moje nemoc a nyní po měsíci mohu konstatovat, že to je horší... Nemohu chodit a to je pro walkera složitá situace. Září bylo krásné, moje skupina uskutečnila několik pochodů, sám jsem se překonal a podnikl dva, tedy vlastně jeden. Klasický pochod podle Labe z Nymburka do Poděbrad za nádherného letního počasí. Tam jsem skutečně poznal, že nemohu, došel jsem s vypětím všech sil, ke konci trasy sedíce na každé lavičce u cesty, ještě, že tam byly... Naše děvčata se o mě starala a ostatní mě morálně podporovali, stejně to nebylo ono.    Tak ačkoliv jsem na našich stránkách již naplánoval trasy na říjen, myslím, že to nepůjde... Tedy mně... číst dál

Přátelé, nemám rád neděle... Krize nedělního odpoledne, to je situace, která mě pronásleduje celý život. O co jde? To je to odporné napětí, které visí ve vzduchu každou neděli po obědě, včera jsem tu krizi zažil už od rána... Tuto krizi zažívám již od školních let, kdy jsem jako student poděbradské hnojárny musel jezdit vlakem na internát. Tehdy ta krize vlastně vznikla, po nedělním obědě již nic jiného nezbývalo, než se připravovat na cestu tramvají a posléze vlakem z nádraží Těšnov (dnes již není). Prostě nedělní odpoledne na hovno... No a dnes to cítím stále, je to ve vzduchu, to napětí,... číst dál

Tak to na mě zase nějak padá, přemýším o všem (hlavně ne o politice...), jak krásnou jsem měl práci, stále venku, v přírodě, na cestách, nemělo to chybu. Proč píšu v minulém čase? Protože cítím, že se blíží konec... Ale díky tomu, že jsem takový přírodní člověk a rád tu nádheru kolem nás zvěčňuji, tak jsem na svých cestách a toulkách krajem nafotil, jak říkám moje cesty do neznáma, tedy cesty, po kterých jsem šel a vlastně nevěděl, kam vedou a kde skončí. Ale ony nikde nekončí, stále někam vedou, jenom my už nemůžeme... Všechny tyto cesty jsem prošel, je to moje práce, dnes jsem skeptický, ... číst dál

Teď ve 20 hodin a 10 minut tady bouchá venku nějaký člověk, psi se mohou zblázdnit, jsem líný, abych vstal od mého milovaného PC a šel se z okna podívat, co to je za magora, vždyť ještě není Silvestr, ne? číst dál

Ani se nerozloučily, potvory jedny, myslím ty vlaštovky a jiřičky. Každoročně to propásnu, ale ony asi odlétají tajně v noci, aby se nemusely loučit, že? Ještě před třemi dny, jdouce pěšky do vedlejší vsi, nohy mě bolely jako prase, tak sem musel zastavovat a koukám na ta hejna švitořících jiřiček sedících na drátech v nespočetném množství. Tak jsem stál a koukal a koukal, div jsem si vaz nezlomil. A včera sedíc na prázdné návsi jsem najednou to prázdno ucítil na vlastní kůži, ano bylo ticho, žádný pohyb, žádné švitoření, jsou pryč, potvory, ani se nerozloučily, jako každý rok.       číst dál

Kaktus úderník, tak musím nazývat tohoto neúnavného klučíka...  Je již polovina září a on se ještě nezastavil. Ráno po otevření pařníčku jsem byl zase mile překvapen, v noci zase vykvetl,tentokrát do obrovitých rozměrů... číst dál

Magorizmus, bezohlednost a neúcta ke spoluobčanům, arogance lidí, s kterými musíme žít v naší krásné obci, mám zase náběh na infarkt myokardu. V civilizovaném světě se neděle jako taková ctí nad svátost, na Moravě chodí lidé do kostela, pak jdou chlapi do knajpy, všude je klid, aby lidé nabrali sílu do dalšího pracovního týdne. Všude v civilizované Evropě, tedy na západ od nás (my tu Evropu nikdy nestihneme dohnat), je nepsané pravidlo a když už ne, tak je to ošetřeno zákony jednotlivých zemí a vyhláškami jednotlivých obcí, že má být v neděli klid. Ale u nás to nejde, neboť duchem poloprázdný člověk si myslí, že si může dělat co chce, bez ohledu na sousedy a nedělní klid, hlava nehlava řeže dříví na cirkulce, žne odpornými a hlučnými křovinořezy nějaké meze a v neposlední řadě seká ještě hlučnějšími sekačkami trávníky, a to v neděli navečer, tedy dnes v 18,00 hodin číst dál

Hnůj, strniště, a vůně podzimu..., jak jsem to měl rád, ale stále mám...Vůně hnoje, strniště, podmítnuté pole, tak jsem to měl rád, a stále mám, jsem hnojař, vystudovaný i praktický, ještě není snad konec, mám to rád. Dnes jsem si tuto situaci uvědomil, když jsem zastavil a začal se rozhlížet… A fotit. Pole, strniště a blížící se podzim. číst dál

Slíbil jsem, že napíšu něco o své mojí poslední lásce, tedy o svém novodobém koníčku, sportu, který mě jako „hocha v letech“ dostal a také v současné době dodělal, doufám, že dočasně. číst dál

Jak říkají meteorologové, má být teplo a jasno a asi se jim to podedlo, tedy ta předpověď. Opravdu a dnes se nebe asi zbláznilo, od božího rána na krásné, modré a čisté obloze se provoz nezastavil . Tedy ten letecký..., Jak úžasné. Dnes jsem docela pracoval a dodělal kus dlaždicového chodníku a při tom maje na krku dva dalekohledy (jeden můj, sovětský a druhý kapitalistický a služební) jsem stále pozoroval tu krásnou oblohu, plnou bílých čar,jak ta éra létala. Provoz jak na václaváku, nebe samá čára... Už znám ty korigory a začínám i jednotlivá letadla i rozpoznávat... Jsem LOVEC LETADEL a k tomu mě pomohly webové stránky  http://www.flightradar24.com/, kde ta letadla pozoruji se vším všudy. Jaké letadlo to je, odkud a kam letí,  jak letí vysoko a jakou rychlostí a třeba nad Ruzyní jaký bývá na nebi nával... Studuji stránky a jak vidím na mapě blížící se letoun, tak letím k otevřenému oknu a opravdu je TAM... Jsem jak malý kluk, ale dovede si představit, jak je to letadlo ohromné a ono letí?  Už jsem skoro vypadl z okna a když jsem zase na zahradě, tak mně bolí za krkem, jak si ho muhu vykroutit neustálým pohledem na oblohu....   číst dál

Ještě, abych nezapomněl, musím se s vámi podělit o dnešním ranním zážitku. Za ranního rozbřesku, vycházeje na moji milovanou zahrádku, jsem narazil na střevlíka. Je to střevlík urlichův, velmi vzácný, nebo střevlík měděný? Ne, ten bývá menší a ne tak kovový, asi to byl ulrichův. Já jsem v dětství totiž sbíral brouky, ale to bude jiná kapitola. Tak jsem ho vysvobodil ze zajetí studené dlažby a něžně ho umístil na můj pěstěný trávník, chloubu mé zahrady, než ho zase popálím nějakým postřikem, v tom jsem poslední dobou kádr... číst dál

Přátelé, je to tragédie, tragédie přírodní, celosvětová, ale spíše moje, kdy mě napadají nostalgické myšlenky a různé splíny, ano, dnes už zase šly děti do školy a začalo babí léto (snad bude ještě chvilku teplo, mám ještě moc práce, ale ztrácím nějak dech) a tak na mě doléhají všelijaké spíše negativní myšlenky, co to je pro mě letos vlastně za "debilní" rok? Nasadil jsem ostré tempo a s mojí walkingovou skupinou jsme proti loňskému roku "vyběhli" již v lednu a v dubnu jsme měli na kontě již asi 6 pochodů. K Walkingu se vrátím zase někdy jindy v jiné úvaze, tak vydržte se zvědavostí, alesp... číst dál

Dnes ráno jsem se probral z mírného alkoholického deliria a zjistil, že již je opravdový podzim... Je to tady,blíží se podzim, přátelé, ráno jsem vylezl z domu pro noviny a vidím tohle  , místo fotografování jsem nostalgicky zalovil ve své PC galerii v  a vytáhl tuto starou fotku, dnešní realita je ale totožná, ano, je to tady, blíží se podzim....Pedro. číst dál