Teď ve 20 hodin a 10 minut tady bouchá venku nějaký člověk, psi se mohou zblázdnit, jsem líný, abych vstal od mého milovaného PC a šel se z okna podívat, co to je za magora, vždyť ještě není Silvestr, ne?
Tak mě napadla myšlenka, že se s vámi podělím o další svoji slabost a to zbraně (třeba se jednou hodí). Před mnoha lety mě vybídl můj nejlepší kamarád Zdeněk, dnes již bohužel neboštík, také zootechnik, abychom si udělali zbrojáky, jeho to už tížilo vzhledem k nelegálnímu vlastnictví pistole po otci z války. Já jsem byl vždycky nadšen pro nové věci, tak jsem do toho šel. Problém však spočíval v tom, že se musel nastudovat zákon a posléze složit teoretické a praktické zkoušky. Jenže já jako starej salámista jsem měl na všechno dost času a tak jsem se neučil a pak prošvihl termín zkoušky a Zdenda do toho šel a udělal to, jak jsem mu záviděl... Byl jsem vůl..
Po cca 2 letech jsem to již nevydržel a na netu jsem začal číst zákon a následně zkoušet testy, docela mě to bavilo a tak jsem se znovu přihlásil a zkoušky udělal. Tedy to byla legrace, testy na jedničku a při praktické střelbě na střelnici se mně v pistoli nějak zasekl náboj a měl jsem problém... Ten zkušební inspektor mně tehdy vykryl, že díky tomu, že zná mého otce, tak přihmouřil oko a dal mně to, nebyla to protekce, ale asi se otce služebně bál, otec byl šajba...
První kolt jsem si pořídil ještě s teplým zbrojním průkazem a to v Turnově a malorážkový, na střelnici ideální vzhledem k ceně nábojů. Byl jsem nadšen, moje nová a první zbraň... "Nebojte se, s tímto cikána zarazíte", pravil prodejce, když jsem se jen tak poptal, jakou mají ty náboje sílu.
Pak jsem si ještě něco dalšího pořídil a jezdil do Kněžmostu na střelnici, dobrá zábava a relax, ale Zdenda pak zemřel a přišel jsem o nejlepšího kamaráda a střelce, zbyl mně po něm pěkný koltík...
2025 ©