Tak tu máme už listopad, bože jak ten čas letí a já už budu v neděli plných půl roku doma, prekérní situace. Jak to uteklo a přitom kolik volného nemocenského času jsem promrhal svým nicneděláním, jenom tloustnu, lenivým a čekám na další operace. Ještě se vrátím k minulému blogu, uznám, že to bylo dost tvrdě řečeno, ale taková je situace, nemám se za co stydět, vždyť každý máme problémy, většina to tutlá a tají, aby se náhodou nedostala do řečí, no co by tomu řekli třeba sousedi, že nám to doma neklape, že? To bych nemohl ani mezi lidi, ale já mám jinou povahu, co se omně povídá, to ignoruji a na to seru a to tak, že z vysoka. Nikdo na světě za mně moje problémy nevyřeší, tak to mám na háku. Ona mě stále krmí tím, že o mně říkají to a to, blá, blá, mně to nezajímá…
Teď k věci, o čem jsem vlastně chtěl zase vyprávět, bude to příjemnější… Tak jsem si posteskl, jak nám ten půlrok utekl a já nic neudělal, tak snad jediné, staral jsem se kromě o kaktusy hlavně o moji zahrádku, je sice malá ale myslím, že ji mám ze sousedů nejkrásnější… Dříve byly časy, kdy jsem měl na polovině trávník a na druhé samé záhony se zeleninou, kde jsem se každý rok plahočil a pak z toho stejně nic neměl. Rajčata černala plísní, mrkev ve sklepě přes zimu shnila, tak zbylo trochu cibule a česneku. Pak jsem každý podzim do úmoru záhony ryl, byla brzy tma, prostě dřina o ničem. Tak jsem vše před pár lety osel parkovou travičkou a mám pokoj… Ale přátelé, sami víte, že péče o kvalitní trávník není také žádná legrace, nehledě na práci se sekáním, vertikutátorováním a v neposlední řadě s hnojením a postřikem proti plevelům. Ale to mě baví!!! Vybavil jsem se veškerou technikou potřebnou ke zdárnému pěstování mého pěstěného pažitu a tak jsem si to zase krásně užíval. Jednou týdně pravidelně sekat, třikrát v sezoně pohnojit, dvakrát vytahat stařinu pomocí vertikutátoru a pak zalévat a zalévat, ještě, že mám dva zdroje vody, ze studně a z veřejného vodovodu.
A k tomu dvakrát do roka ostříhat tůje a keře, některé mám již 28 roků, držím ne na uzdě, aby nezvlčili. Nechal jsem si pouze bývalý betonový pařník, který používám jako jediný „záhon“ k pěstování rajčat a ty se mně vedou. Pěstuji starou českou odrůdu Start, která je u mě nepřekonatelná pro svoji chuť, je to Mercedes mezi rajčaty, také má jako Mercedes plody tvarované do třícípé hvězdy…
Prostě moje zahrádka, můj ráj, připadám si jako důchodce, na práci už nemyslím, není na co, stejně skončíme, je to jasné, moje vyhlídky nejsou růžové, už jsme začali vyklízet kancelář, ale důchod je ještě vzdálen… Ve fotogalerii zveřejňuji pár fotek z mé zahrádky, tak, jak jsem tvárnil během letošního léta.
2024 ©