Dnes má svátek Martin. Tedy i můj mladší syn, pozn… Dnešní den, tedy 11. listopad, je spjat nejen se svátkem svatého Martina, který by k nám podle lidových pranostik měl přijet na bílém koni, ale stále více také s obnovenou svatomartinskou tradicí a Svatomartinským vínem.
Tato tradice se v našem kraji teprve rozvíjí, ale na západě Čech je již dosti rozšířená. Svatomartinská vinařská tradice není žádným moderním komerčním výmyslem, ale pátrání po její historii nás zavede až na dvůr císaře Josefa II. Tam se již před staletími právě 11. listopadu pravidelně ochutnávala mladá vína z nové podzimní sklizně. Ta se pak podle termínu koštování začala označovat jako svatomartinská. Byla to významná událost, protože v tu dobu končila nejen práce na vinicích, ale i na dvoře a statku, kde byla již celá úroda pod střechou. Datum 11. listopadu bylo také tradičním dnem, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok dohodu prodlužovala. Majitel vinice, šlechtic či zeman, na svatého Martina zasedl se svými vinaři, aby poprvé ochutnali mladé víno a společně zhodnotili uplynulou sezonu. Do té doby bylo přiťukávání s mladým vínem zapovězeno.
Na území Čech a Moravy se svatomartinská tradice postupně vyvíjela svébytným způsobem podle dané oblasti a zvyklostí a je zároveň spojena s časem hodů, dobrého jídla a bouřlivého veselí před nastávající dobou adventu a půstu. K svatomartinské tradici nerozlučně patří také pečení hus a příprava rozličných husích specialit. V tu dobu byly husy právě ideálně vykrmené na zimu a měly po přepeření to nejprachovější peří.
Většina zvyků v určité formě přežila i socialistickou éru a v současnosti zažívá svatomartinská tradice až neuvěřitelnou renesanci a to nejen díky práci vinařů a skvělému českému a moravskému vínu, ale i díky zavedení a propagaci značky Svatomartinské, která zaručuje vysokou kvalitu těchto vín. Ke svátku Sv. Martina neodmyslitelně patří i tzv. Svatomartinská husa s červeným zelím a špekovým knedlíkem. Proč zrovna husa a ne kachna? Tradice tvrdí, že když Sv. Martin kázal, rušily ho přitom svým kejháním právě husy, a proto skončily na pekáči. Jiné vysvětlení ale přináší další vyprávění o tom, jak se Martin ukrýval v seníku a husy jej prozradily svým vyplašeným poletováním a křikem. Tak jako tak, husy skončily vždy stejně.
Dnešní den mě přiměl zavzpomínat si na situaci přesně před rokem na Martinův svátek, kdy jsem byl s kolegou služebně převelen na dva týdny na Tachovsko, kde jsme dělali kontroly pasoucího se dobytka na rozsáhlých pastvinách. Byli jsme ubytovaní v Mariánských Lázních v jednom útulném nejmenovaném penzionku, kde jsme byli skoro sami. Ale kuchyň tam měli skvělou a právě tento den jsme si dali k večeři Svatomartinskou husu a zapili mladým vínem. Tak jsem tuto tradici zažil poprvé v životě. Byl to kulinářský zážitek, ale na noc se takto přejíst, to nebylo moc rozumné. Navečer jsme jen tak procházeli městem a tato nabídka byla v každé restauraci, bylo to pro mě zvláštní poznání…
Když jsem u vzpomínek na tyto dva hektické týdny, musím si trochu přihřát polívčičku a sdělit vám pár vzpomínek. Jak jsem uvedl, jezdili jsme po pastvinách a kontrolovali skot. Druhý týden jsem tam byl již bez kolegy a musel jsem zkontrolovat ohromnou farmu, kterou vlastnili Holanďané, otec a syn, sympatický hoch, který už mluvil dobře česky. Farma se nacházela v malé zapomenuté vesničce obklopené pouze pastvinami, civilizace široko daleko nikde. Po odborné stránce jsem ještě nic tak dokonalého nezažil, všude jenom pastviny, lesy a ohromná stáda masného dobytka, prostě ráj na zemi, chci se tam ještě někdy podívat… Letos jsme tam měli jet na Nordic Walking, ale sešlo z toho.
Nakonec tedy hodně zdraví Martinům a toho bílého koně si letos mohou odpustit, nesnáším zimu…
2024 ©