Hnůj, strniště a vůně podzimu

Hnůj, strniště, a vůně podzimu..., jak jsem to měl rád, ale stále mám...Vůně hnoje, strniště, podmítnuté pole, tak jsem to měl rád, a stále mám, jsem hnojař, vystudovaný i praktický, ještě není snad konec, mám to rád. Dnes jsem si tuto situaci uvědomil, když jsem zastavil a začal se rozhlížet… A fotit. Pole, strniště a blížící se podzim.

Jak to vlastně uteklo? Tento způsob léta byl poněkud nešťastný, alespoň pro mne… A už to přichází… Byly i pěkné podzimy, kdy jsem se projížděl nádhernými lokalitami ať to bylo na Semilsku, Jablonecku,Lliberecku či na Hruboskalsku. Odtud mám ty nejkrásnější podzimní snímky, ty nádherně zbarvené lesy, tuny spadaného listí, sluncem ozářené pastviny, nádherná stáda pasoucích se krav a býků, dobytek patří do krajiny a to si málo kdo uvědomuje a zase ta vůně hnoje ! Jsem asi magor, ale nevadí mně to, jsem cvok, který má rád podzim, ale ten slunný a voňavý hnojem, mám prostě ten podzim rád, i když to tak nevypadá, když si stěžuji, že přichází… Jak jsem včera zastavil, musel jsem to nafotit a napadla mně tato úvaha, ale dál mně víc nenapadá...  A když napadne, tak tuto úvahu rozšířím... Více hnoje ve fotogalerii...