Už jsou tady, pár jsem jich viděl, poslové jara, vlaštovky. V září jsem si ve svém článku stěžoval, že si klidně odlétly, ani se nerozloučily a nyní přílet snad nikdo nezaznamenal. Plných sedm měsíců nám tu chyběly, dlouhá doba, ale jak to uteklo, ostatně jako všechno, čas je pomíjivý... Již před týdnem jsem byl u bráchy na chalupě na nymbursku, tam je tepleji a spatřil jsem je. S jakou radostí se proháněly po modré obloze za hlasitého pokřikování, jako by se nám hlásily, že jsou zde. Dnes se sporadicky ozývají i u nás. Brzy jich bude plná obloha a až přiletí jejich kolegyně jiřičky, to bude rachot. Škoda, že jim dnes schází jejich tradiční hnízdiště ve venkovských chlévech plných tak chutných much. Vzpomenu si na dětství, které jsem trávil u babiček na vsi a v každém jejich chlévě hnízdily. To bylo rámusu... číst dál

Je to tady. co? No přece zahradní grilování, opékání, debužírování a tak dále a tak dále... číst dál

Tak je to tady zase, velikonoce, další zprofanovaný svátek. Ale má svoji historii, oslavují ho v lokalitách tradičně více náboženských, na Moravě, Slovensku atd... Jejich tradice, kroje polévačky, šukačky a další patří jistě ke koloritu těchto krajů, kde ctí tradice, nic proti tomu... U nás je to spíš o konzumu, vždyť víme, že nás reklama unavovala již v zimě svými upoutávkami na tyto svátky. Jaký hnus... Poslouchal jsem v rádiu, že v zemích na západ od nás, nechápou, co tady blbneme, oni tam slaví velikonoce pouze odpočinkem a rozjímáním, nic více....  číst dál

Odporné téma, ale to je jenom nadpis... Nebojte, nejsem násilník, na ženu bych nikdy nesáhl, na jakoukoliv. Ale k tématu. Mám sny. Sny, které si většinou pamatuji. Když mám sny, tak se zpravidla dobře vyspím. Barevné a živé sny mě pronásledují celý život. číst dál

Nevím už, kolikátý to byl ten můj poslední pobyt v nemocnici za poslední rok, to je jedno, mám o zkušenost víc... Již dvacet let se naši politici dohadují o všelijakých nových koncepcích a reformách našeho zdravotnictví, už je to pro normálního občana nudné, stále ty novinky v médiích poslouchat, ale jedno je jisté, jakékoliv změny se nás velice dotýkají, tedy hlavně našich peněženek. K čemu má to zdravotnictví vypadat, když se ministři střídají jeden za druhým, každý přijde s jinou koncepcí, kterou stejně nedotáhne do konce, protože je záhy odvolán z politických důvodů... Prostě nic jiného než politický boj o koryta, občane div se a plať, nebo nemaroď, či ještě lépe, jsi starý a nemocný, tak raději nežij. Škoda, že není euthanasie, proč se trápit ať to stojí, co to stojí. Ale to zase odbočuji. číst dál

Chce se mně blejt, když čtu ty články, co se kolem nás děje... Dále nekomentuji, přeposílám jeden ze článků, kterých jsou plná média. Ty šmejdy jedině postřílet... číst dál

Tak jsem jel před týdnem po naší „dálnici“, nebo-li panelové cestě, kterou kdysi vybudovalo naše JZD, ale to už je dávno, a tuto zkratku používá mnoho lidí… číst dál

Co sníh přikryl, jaro ukazuje. Je to každoroční tragédie našeho tak neslušného chování k přírodě a našemu prostředí. Jak tak občas jezdím krajinou, objevuji tu hrůzu, co si člověk dovoluje. Na druhou stranu se nedivím, když se poplatky za komunální odpad neustále zvyšují, pak je pro některé lidi jednodušší ten humus někam odvézt, ale co jejich svědomí? Takoví lidé ho nemají, je to odsouzeníhodné. Víc k tomu nemám co říci, za mě hovoří fotografie… číst dál

„Nakupujte hezky česky“, masíruje nás každodenní reklama. V televizi, v novinách, rádiu a v letácích, které nám mnohdy proti své vůli vkládají do schránky. Když navštívím obchod, jak s kamarádem rádi říkáme, jménem Penis market, čili náš oblíbený PENNY, zírám, jak se to tam mihotá českými vlaječkami, ještě chybí sovětská u budu si připadat jak na prvního máje v Praze na Letné… číst dál

Už je to tady… Jarní tání, jarní hříčky naší přírody, sníh mizí, záplavy začínají, zem je rozbahněná, bez gumáků to ven nelze. Ano, je to předzvěst tolik očekávaného jara, skřivan ještě nevrzl, asi má letos zpoždění, nebo se mu k nám nechce (není divu, když ten humus vidíme denně v televizi), ale to jsem odbočil… číst dál

Čistě náhodou jsem shlédl v televizi čtvrtý a pátý díl normalizačního seriálu „Druhý dech“. Viděl jsem ho kdysi dávno ještě černobíle, už jsem za ta léta na něj zapomněl, byla to tenkrát realita, dělal jsem zootechnika, vlastně skoro celý život od školy. Dnes s odstupem času jsem tento příběh zootechniků, agronomů, veterinářů a dojiček shlédl s úžasem, jak je pravdivý… Jaká to byla doba, v níž jsme žili, pracovali, jak nás to zemědělství vlastně živilo, jak jsme byli pro tu práci zapálení. číst dál

Zase mě kamarádi přemluvili, abych sdělil své zážitky z tolik v mých článcích kritizovaném krámu zvaném Kaufland, moje více jak osmdesátiletá maminka vždy říká rakousky „kchauffland“, což mě osobně silně rozčiluje, ale nedivte se jí, v cizině prožila s otcem mnoho let a ten rakouský přízvuk ji zůstal. číst dál

„Když muž se ženou snídá…“, zpívá v krásné písni náš mistr, božský Kája, tu píseň mám rád pro svoji pohodu a lyrický text. Mnohokrát jsem při poslechu tohoto songu toužil takovou situaci zažít. Bohužel naše sny, přání a touhy se nám mnohdy a skoro vždy na hony vzdalují naší každodenní realitě. Realita všedního dne nebo všedních dní, to je ten marasmus, ve kterém žijeme, ale mnohdy si za něj můžeme sami, pro svoji lenost, lhostejnost, všednost a nakonec nechuť něco měnit, měnit něco, co jsme si sami za ta léta vybudovali. Je to škoda, život je tak krátký, uteče jako okamžik, ani se nenadějeme a budeme se muset duševně připravovat na hrůzu nastávajícího stáří. A pak se ohlédneme dozadu a zjistíme, že jsme vlastně nic výjimečného neprožili, ale to už se nedá vrátit za účelem, abychom něco napravili. číst dál

Napětí v naší vlasti stoupá, proč, kvůli našim Romům, kteří si poslední dobou dovolují, co se jim zlíbí. Ještě, než zveřejním, citace článků, které se mně dostaly do rukou, malá osobní poznámka. Již jsem se částečně zmínil o tom, když jsme byli s turisty ve Slovenském ráji, kde je největší koncentrace cikánů na Slovensku, ale co jsme tam zažili, to je otřesné. Největší známé gheto je v Letanovcích. číst dál

Tak jsem spočinul na vyvýšeném místě nad sousední vesnicí, slunce i nyní v lednu zářilo, vzduch čistý jako sklo a kochal se. Kochal jsem se a ne poprvé nad tou nádherou, nádherou našeho kraje, kde žijeme a dýcháme čistý podkrkonošský vzduch. A modrá obloha plná letadel a jejich bílé čáry za nimi. číst dál

Chytrá vláda ! Veřejně prospěšné práce budou vykonávat nezaměstnaní, kteří déle než dva měsíce pobírají od úřadu práce příspěvek v nezaměstnanosti. Cikáni však příspěvek v nezaměstnanosti nepobírají, protože nikdy nepracovali. Ti dostávají sociální dávky, které nejsou vázány na vykonávání veřejně prospěšných prací. Takže toto řešení, co vymyslela naše vládní garnitura, není zaměřeno na to, aby cikáni začali pracovat, ale proti nám ostatním, kteří jsme byli léta zaměstnaní a povinně jsme odváděli do státní kasy sociální pojištění. Pokud přijdeme o práci a neseženeme si rychle novou, tak za pár drobných po dvou měsících na pracáku půjdeme zametat ulice a sbírat psí hovna. A cikáni, kteří nikdy nepracovali, budou nadále pobírat štědré sociální dávky. Pěkně to pan Drábek vymyslel a celá vláda schválila. Paradoxem je, že spousta lidí tomu ještě fandí, protože si myslí, že to konečně postihne ty, kteří se práci léta vyhýbají a jen nastavují ruce. Omyl vážení, postihne to nás, ostatní slušné občany, kteří přijdou o práci! A od protější nálevny nebo herny se nám budou chechtat cikáni, kteří nikdy nepracovali a pracovat nikdy nebudou. Potom je na zváženou, pro koho tu naše vláda je ??? Prosím, pošlete to všem známým, ať vidí, jak s námi vláda opět vydrbala!!! (Zdroj a citace z Facebooku). číst dál

Přátelé, jsem zase po dlouhé době rozpálený do běla… Co si ti kapitalisti a Němci obzvláště o nás myslí, že jsme stádo ovcí s kterými se zase může lehce  manipulovat? číst dál

Dnes mě zase nahrál do noty článek, v kterém udávají, co zase naše potravinářská inspekce zjistila, ale to  není nic nového pod sluncem. číst dál

Něco se děje a začíná to být alarmující. Vyhynulo nám ptactvo. Kosa jsem již neviděl, ani nepamatuji. Leda snad ještě by se mohl spatřit ve městě, ale u nás na vsi jsem ho nespatřil již několik měsíců a to chodím často ven a pozoruji přírodu, ale příroda ztichla, ptáka, či kosa opravdu není vidět. Mrtvo... číst dál

Kam jsme se to dostali, zůstává rozum stát. Že jsme zkorumpovaným národem, to všichni víme, nakonec nám to dnes a denně naši politici  a policajti i na vysokých místech předvádějí. číst dál

Tak je to konečně za námi, nejen ty nešťastné vánoce, ale i ten Silvestr. Po odpoledním rozjímání a poslechu muziky, to večer dopadlo, jak jsem předpokládal, Šel jsem spát v osm hodin večer, střízlivý a duchem očištěný, ani nevím, kdy přišla manželka z odpolední šichty, to už jsem spal, asi mě uspalo rádio, které jsem si slabě pustil a poslouchal na něm samé rockové pecky. Je zajímavé, že mívám problémy se spaním, ale tentokrát mě neprobudily ani rachejtle bouchající v půl noci jako každý rok kolem nás. Asi si to musel nějakým způsobem vzít můj organizmus vážně, že si chce alespoň na konci roku odpočinout a „spláchnout“ ta svinstva, která se v něm za uplynulý rok nastřádala.                                                                          číst dál

Tak to je za námi, ty nešťastné vánoce, stromek musí stále svítit, já ho stále vypínám, energie je drahá, to si u nás nikdo neuvědomuje… Jsem rád, že je to za námi. To věčné obžerství, cukroví, řízky, klobásy a tak dále. Mně stačí polévka, hrachovka, byla jako vždy fajnová. číst dál

Člověk neznalý věci a problematiky jako jsem já, se diví, kolik psů je chováno v domácnostech, usedlostech, dvorech, farmách i v postelích… Tato úvaha mě napadla, když jsem se zase jak jinak ráno probudil a zase ho slyšel, vlastně mě vzbudil, spím při otevřeném okně i v zimě a orientace ložnice je přímo na sousedův dům. Soused je dobrý chlap, vycházíme spolu velice dobře, ale problém je v tom, že si před pár lety pořídil (asi jako neznalý problematiky chovu psů, jako já) štěně, fenu německého ovčáka. Nic proti tomu, co je mladé, je hezké a roztomilé.   číst dál

Mám zase nějakou krizi, k té předvánoční se přidává celková, nemám náladu, nic mně nebaví, otevřu noviny, projdu je a pak jdou do sběru, už ani ten net mě nepřitahuje, prostě krize jako nikdy. A ještě k tomu jsem líný jako prase, doktoři mně nařídili denně chodit hodinu, ale byl jsem vlastně jenom dvakrát, celý týden jsem zalezlý doma jako jezevec a válím se u televize a ta mě také nebaví, čím více programů člověk má, tím hůře a pak z toho válení mě bolí celý člověk, ale ven z lenosti nevylezu… číst dál

Jsem to vůl. Korunovanej. Ale co by člověk neudělal pro klid v rodině, tedy té mojí, která mně již několik měsíců, co jsem nemocen, jenom zlobí, ale to už víte. číst dál

Třetí adventní neděli jsme si s kamarádem vyjeli na osmikilometrový walking kolem pramene řeky Cidliny. Člověk by neřekl, kolik máme kolem sebe všude krásy ještě neprobádaných lokalit, tedy alespoň pro mě. A na adventní neděli v polovině prosince se vybarvilo nevídané počasí, čistá modrá obloha, slunce v plné kráse a teplota vysoce nad nulou. Tak místo do bazénupodle mého původního plánu, ven a do terénu, hole do auta a posléze do rukou a už se jelo. U trati v malé osadě Kyje jsme nechali stát vůz a vyrazili do mírného kopce po značené pěšině. Cesta byla místy mokrá, ve stinných partiích lesa leželo trochu zmrzlého sněhu, prostě pochod, který neměl chybu. Ta vůně lesa a čistého vzduchu, pořezaného dřeva, za svitu slunce na úplně čisté obloze, kterou občas křižovalo zase to nějaké letadlo zanechávajíc za sebou bílou stopu. Furt ta letadla pozoruji, to je nemoc... číst dál

Politika mě sere, ostatně jako asi  jako každého normálního chudého občana, jako jsem já a ostatní. Ale dnes mě zaujal článek v novinách, jak se naši vojáci připravují na další misi do Afganistánu, která má údajně propuknout na jaře. My normální občané si musíme utahovat opasky, vše se zase bude zdražovat, stát je v prdeli (tedy v deficitu, jak jinak) a armáda si s námi za naše daně dělá, co chce. číst dál

V minulém blogu jsem vyjádřil svůj soukromý názor na vánoční svátky. Vesměs negativní, čím jsem starší, tím více vánoce nesnáším… Nyní zase jeden můj pozitivní postřeh. Asi jsem to nějak více zaregistroval teprve letos… Ve velkých městech již dlouhou dobu bývá pravidlo a společenská událost, že začátkem adventu se na náměstích staví a posléze rozsvěcí vánoční stromy, pije se svařák a teplá medovina a lidé se scházejí pár týdnů před vánoci… To jediné mně na těch vánocích nevadí, když jsou lidé venku, korzují mezi krámky, popíjejí si a diskutují a posléze si vzájemně přejí vše nej…(jak zprofanovaná je to věta, ale je to tak už od pradávna, asi). číst dál

Původně jsem měl už skoro napsaný článek o mém pobytu v nemocnici a celkově o našem zdravotnictví, ale to bych ani nebyl já, abych ho nechtěně ztratil. Prostě jsem ho (ten článek) v rozpačitosti, roztěkanosti, možná v mírné opilosti, to nevím a také z důvodu, že mám rád pořádek všude, tedy i v mém počítači, asi hodil do koše, tedy toho počítačového a koš vysypal… Jsem to ale pako, jsem si řekl, když jsem ten zmíněný článek v PC hledal, marně… O nemocnici už psát nebudu, ztratil jsem básnické „střevo“. číst dál

Po návratu z nemocnice jsem se šel projít. Lékaři jednotně doporučili chodit, chodit, chodit a to hodinu denně. No dnes jsem dle doporučení ještě neměl, přesto jsem si jen tak vyšel. Kam jinam, než na naší „Travní cestu“, která byla nádherně suchá a měkká od té trávy. Už měsíc nepršelo… Včera si už národ stěžoval v televizi, takové sucho nebylo v listopadu prý 130 let, asi je to tak.  číst dál

Tak jsem se rozloučil, s mojí skvělou walkingovou skupinou, bandou tak skvělých lidí, že se to snad nedá slovy vyjádřit. Rozloučil jsem se s nima na startu 26. letošního pochodu. Někteří se omluvili, přesto se nás sešlo jedenáct, jedenáct tak skvělých lidí, mých kamarádů, nechápu, proč je ta moje tak nenávidí, proč, protože nic takového v životě nezažila, ale to je její problém, tak má smůlu... Této skupiny se stejně nevzdám, kdybych měl chcípnout, tolik jsme toho již společně zažili, to se nedá popsat. číst dál

Dostal se mi do rukou článek, kde novopečený ministr zemědělství (kolikátý už?) popisuje, jak s námi evropská unie cvičí. Když tento novopečený ministr nastoupil do funkce (přesně v den mých narozenin), tak jsem si říkal, další katastrofa, politik, který „zkurvil“ dopravu, se nyní bude „srát“ do oboru, v kterém neviděl v životě krávu ani prase, leda tak na talíři. Po přečtení onoho článku jsem poněkud poopravil mínění o něm, ale kde je pravda, nedělá se jenom hezkým a není to zase laciný populismus? Nevím, natolik tomu zase nerozumím a asi to je lepší, lepší je nic nečíst… číst dál

Tak tady nyní sedím a zase mě ovládá lenost a nechuť něco dělat, tedy myšleno fyzicky, tak přemýšlím, že nemám ještě přezuto. Tedy né polobotky na mých nohách, ale pneu na mém miláčkovi, malém, roztomilém, střediskovém Citroenku. Zase kydám nesmysly, ale vo tom to je, ne? číst dál

Optimismus se vrací, mám radost. Z čeho? Z dneška. Jinak obyčejný inverzní den, ráno mímus tři stupně, celý den bez slunce, zato krásně ojíněná příroda zmrzlou jinovatkou na stromech a keřích. číst dál

Jak roztomilé… Přátelé včera jsem byl po dlouhé době zase v Hradci za účelem podepsání obchodní smlouvy na dodávku zemního plynu pro svého mladšího synka. Na netu jsem si našel umístění zákaznické kanceláře RWE, která sídlí v Atriu, což byl dříve jediný socialistický obchoďák, ale nějak si již nepamatuji, jak se jmenoval. Prostě hosip funguje.  Už jsem si vzpoměl, byl to PRIOR !!!     číst dál

Panebože, kdo tohle mohl vymyslet, bohém značky FACEBOOK, prý nějací američtí kluci, kteří dnes díky tomuto nástroji pohádkově zbohatli. A my jako ovce, nemajíc kloudného rozumu a uvažování tuto, „vymoženost“ žereme a trávíme u ní tak drahocenný čas, který bychom mohli využít jinak a plodněji. číst dál

Dnes má svátek Martin. Tedy i můj mladší syn, pozn… Dnešní den, tedy 11. listopad, je spjat nejen se svátkem svatého Martina, který by k nám podle lidových pranostik měl přijet na bílém koni, ale stále více také s obnovenou svatomartinskou tradicí a Svatomartinským vínem. číst dál

Jak jsem uvedl v předminulém blogu, dnes jsem si koupil Lidové noviny a zaujal mě článek na zadní straně, kde běží seriál ze sborníku Naše normalizace. Autor článku, ročník 1962, absolvent Vysokého učení technického, tedy chytrý inženýr popisuje zážitky z jeho jednoleté vojny, tedy jako absík… Úplně jsem se v duchu s ní ztotožnil, když popisoval zážitky z té stupidní doby, kdy jsme museli sloužit naší vlasti… číst dál

Už je to tady, už je to tady, řvali jsme, ale mně do řevu není. Je to tady, blíží se konec, konec mé kariéry a to pět let před řádným důchodem a po sedmi letech práce, která mě tolik bavila. Přátelé, je to tak, jak jsme s kolegou již na jaře předpokládali, jenže je listopad a naše vedení stále mlží a vymlouvá se. číst dál

Musím to „hodit na papír“, protože se už na to nedá dívat, ale co mně je vlastně potom, že? V našem krásném okresním městě vyrostlo za poslední léta tolik nových obchodů, že si dovolím říci, že takovým výběrem kšeftů se nemůže chlubit žádné město, tedy okresní… Nechápu, asi jsem blbej, jak se ty kšefty všechny mohou uživit a jak prosperovat? A k tomu dále žijí malé krámky na pěší zóně a ještě nezkrachovaly. Podle mě se vše vymyká zákonům tržní ekonomiky, jak rád používá tento výraz náš soudruh prezident a tak knihy o ekonomice můžeme zahodit. Podotýkám, že píšu pouze můj soukromý názor, nemusíte souhlasit, ani to nechci, jenom píšu. číst dál

Tak tu máme už listopad, bože jak ten čas letí a já už budu v neděli plných půl roku doma, prekérní situace. Jak to uteklo a přitom kolik volného nemocenského času jsem promrhal svým nicneděláním, jenom tloustnu, lenivým a čekám na další operace. Ještě se vrátím k minulému blogu, uznám, že to bylo dost tvrdě řečeno, ale taková je situace, nemám se za co stydět, vždyť každý máme problémy, většina to tutlá a tají, aby se náhodou nedostala do řečí, no co by tomu řekli třeba sousedi, že nám to doma neklape, že? To bych nemohl ani mezi lidi, ale já mám jinou povahu, co se omně povídá, to ignoruji a na to seru a to tak, že z vysoka. Nikdo na světě za mně moje problémy nevyřeší, tak to mám na háku. Ona mě stále krmí tím, že o mně říkají to a to, blá, blá, mně to nezajímá…   číst dál

Jak ten čas letí. Máme tady třetí dekádu října a babí léto nekončí, alespoň dodnes. Neuvěřitelný podzim a já o vše přicházím… Těch nádherných podzimů bylo více, ale to už jsou vzpomínky. A ty vzpomínky mě tak trochu vyvádějí z míry a z klidu, na to se nedá zapomenout. Ty nádherné podzimy, kdy jsem jezdil po Semilsku, Jablonecku a Liberecku, plahočíc se po orosených pastvinách, v jedné ruce lejstra a v druhé foťák. Všude krásná barevná krajina, dobytek dopásající poslední pastevní porost a barevné lesy všude kolem, prostě úžas. Kdo to nevnímá, tak má smůlu. Mám v PC tisíce snímků z těch podzimů. číst dál

Nádhera, venku je hic, modrá obloha a já sedím u PC, ale tentokrát to není magorizmus jako obvykle, ale u toho poslouchám Lennona, tedy jestli víte o koho jde. Bývalý člen Beatles, kterého zastřelil jeden magor... Je nedělní odpoledne, manželka mně opět nedala "nažrat", je zase v afektu (pokolikáte už ?), tak tady z hladu píšu. Není to poprvé, již mě to nevzrušuje, kde není rozum, začíná násilí, jak se píše, no comment... Tak tady sedím ač je venku krásně, ale poslechnout si starou hudbu mládí jako byly Beatles a později John Lennon, to se pokaždé nepoštěstí, prostě na to ve všedním čase ne... číst dál

Je první říjen a na rozdíl od minulého článku publikovaného přesně před měsícem již už ani nejsem tak skeptický a pesimistický jako tenkrát. Co se stalo? Vlastně nic, jen jsem z té situace tak otupěl, že mně už ani nic nevadí, je to stále stejné, nic se nezměnilo, tak jsem smířen v klidu se vším... Před měsícem popisuji, jak se mi to všechno přihodilo, tedy ta moje nemoc a nyní po měsíci mohu konstatovat, že to je horší... Nemohu chodit a to je pro walkera složitá situace. Září bylo krásné, moje skupina uskutečnila několik pochodů, sám jsem se překonal a podnikl dva, tedy vlastně jeden. Klasický pochod podle Labe z Nymburka do Poděbrad za nádherného letního počasí. Tam jsem skutečně poznal, že nemohu, došel jsem s vypětím všech sil, ke konci trasy sedíce na každé lavičce u cesty, ještě, že tam byly... Naše děvčata se o mě starala a ostatní mě morálně podporovali, stejně to nebylo ono.    Tak ačkoliv jsem na našich stránkách již naplánoval trasy na říjen, myslím, že to nepůjde... Tedy mně... číst dál

Přátelé, nemám rád neděle... Krize nedělního odpoledne, to je situace, která mě pronásleduje celý život. O co jde? To je to odporné napětí, které visí ve vzduchu každou neděli po obědě, včera jsem tu krizi zažil už od rána... Tuto krizi zažívám již od školních let, kdy jsem jako student poděbradské hnojárny musel jezdit vlakem na internát. Tehdy ta krize vlastně vznikla, po nedělním obědě již nic jiného nezbývalo, než se připravovat na cestu tramvají a posléze vlakem z nádraží Těšnov (dnes již není). Prostě nedělní odpoledne na hovno... No a dnes to cítím stále, je to ve vzduchu, to napětí,... číst dál

Tak to na mě zase nějak padá, přemýším o všem (hlavně ne o politice...), jak krásnou jsem měl práci, stále venku, v přírodě, na cestách, nemělo to chybu. Proč píšu v minulém čase? Protože cítím, že se blíží konec... Ale díky tomu, že jsem takový přírodní člověk a rád tu nádheru kolem nás zvěčňuji, tak jsem na svých cestách a toulkách krajem nafotil, jak říkám moje cesty do neznáma, tedy cesty, po kterých jsem šel a vlastně nevěděl, kam vedou a kde skončí. Ale ony nikde nekončí, stále někam vedou, jenom my už nemůžeme... Všechny tyto cesty jsem prošel, je to moje práce, dnes jsem skeptický, ... číst dál

Teď ve 20 hodin a 10 minut tady bouchá venku nějaký člověk, psi se mohou zblázdnit, jsem líný, abych vstal od mého milovaného PC a šel se z okna podívat, co to je za magora, vždyť ještě není Silvestr, ne? číst dál

Ani se nerozloučily, potvory jedny, myslím ty vlaštovky a jiřičky. Každoročně to propásnu, ale ony asi odlétají tajně v noci, aby se nemusely loučit, že? Ještě před třemi dny, jdouce pěšky do vedlejší vsi, nohy mě bolely jako prase, tak sem musel zastavovat a koukám na ta hejna švitořících jiřiček sedících na drátech v nespočetném množství. Tak jsem stál a koukal a koukal, div jsem si vaz nezlomil. A včera sedíc na prázdné návsi jsem najednou to prázdno ucítil na vlastní kůži, ano bylo ticho, žádný pohyb, žádné švitoření, jsou pryč, potvory, ani se nerozloučily, jako každý rok.       číst dál

Kaktus úderník, tak musím nazývat tohoto neúnavného klučíka...  Je již polovina září a on se ještě nezastavil. Ráno po otevření pařníčku jsem byl zase mile překvapen, v noci zase vykvetl,tentokrát do obrovitých rozměrů... číst dál

Magorizmus, bezohlednost a neúcta ke spoluobčanům, arogance lidí, s kterými musíme žít v naší krásné obci, mám zase náběh na infarkt myokardu. V civilizovaném světě se neděle jako taková ctí nad svátost, na Moravě chodí lidé do kostela, pak jdou chlapi do knajpy, všude je klid, aby lidé nabrali sílu do dalšího pracovního týdne. Všude v civilizované Evropě, tedy na západ od nás (my tu Evropu nikdy nestihneme dohnat), je nepsané pravidlo a když už ne, tak je to ošetřeno zákony jednotlivých zemí a vyhláškami jednotlivých obcí, že má být v neděli klid. Ale u nás to nejde, neboť duchem poloprázdný člověk si myslí, že si může dělat co chce, bez ohledu na sousedy a nedělní klid, hlava nehlava řeže dříví na cirkulce, žne odpornými a hlučnými křovinořezy nějaké meze a v neposlední řadě seká ještě hlučnějšími sekačkami trávníky, a to v neděli navečer, tedy dnes v 18,00 hodin číst dál

Hnůj, strniště, a vůně podzimu..., jak jsem to měl rád, ale stále mám...Vůně hnoje, strniště, podmítnuté pole, tak jsem to měl rád, a stále mám, jsem hnojař, vystudovaný i praktický, ještě není snad konec, mám to rád. Dnes jsem si tuto situaci uvědomil, když jsem zastavil a začal se rozhlížet… A fotit. Pole, strniště a blížící se podzim. číst dál

Vysoká škola zemědělská, agronomická fakulta, obor zootechnický. To bylo na dlouhých pět let moje působiště. Ale uteklo to jako voda. Třetího září jsem nostalgicky a na delší dobu z okna mého pokoje zamával svým rodičům odjíždějícím v novém a bílém Fiatu 128 do Rakous, do Vídně. Následovala první cesta autobusem do neznáma, na Suchdol. Do neznáma na „vysokou“, jak se říkalo. Bylo nás tam před těmi přednáškovými halami mnoho a nejvíce vyčníval se svými 214 centimetry Jarda. Tedy košíkář Jarda S., dostali jsme ho do našeho třetího kroužku. Byl to z prvu velký stres, poprvé na vysoké škole a hned zpočátku brigády, brambory, kroužkový ing. Nápravník a další nucená angažovanost. Záhy jsem si zvykl a naučil se v tom chodit. číst dál

Slíbil jsem, že napíšu něco o své mojí poslední lásce, tedy o svém novodobém koníčku, sportu, který mě jako „hocha v letech“ dostal a také v současné době dodělal, doufám, že dočasně. číst dál

Vykulený prvňák na Střední zemědělské technické škole v Poděbradech. Dagmar J., naše třídní matka, co by tiskový referent mně vždy odměřeně s patřičnými poznámkami dala najevo, že mám dopis od holky .  (Psala mně Iva) . číst dál

Zase jsem trochu zblbnul o prázdninách po páté třídě. To jsme byli již z NDR doma. Zpět po třech letech, v republice. Konec té německé nádhery a krásných zážitků. Zblbnul jsem pod vlivem kamaráda Zdeňka K., spolužáka z Berlína. Jeho otec byl doktor. Přijel k nám z Turnova na týden prázdnin, spali jsme u babičky na „dolením konci“ v Nemyčevsi (jinak dnes v „Údolí dutých hlav“, jak rádi používáme. Každé ráno nás budil řev ptactva z lesa, štěbetání vlaštovek na drátech na domě a kdákání slepic na dvoře, ba i šum babiččina koštěte při ranním zametání dvora. Děda „Česák“ už seděl v kuchyni ve sv... číst dál

Jak říkají meteorologové, má být teplo a jasno a asi se jim to podedlo, tedy ta předpověď. Opravdu a dnes se nebe asi zbláznilo, od božího rána na krásné, modré a čisté obloze se provoz nezastavil . Tedy ten letecký..., Jak úžasné. Dnes jsem docela pracoval a dodělal kus dlaždicového chodníku a při tom maje na krku dva dalekohledy (jeden můj, sovětský a druhý kapitalistický a služební) jsem stále pozoroval tu krásnou oblohu, plnou bílých čar,jak ta éra létala. Provoz jak na václaváku, nebe samá čára... Už znám ty korigory a začínám i jednotlivá letadla i rozpoznávat... Jsem LOVEC LETADEL a k tomu mě pomohly webové stránky  http://www.flightradar24.com/, kde ta letadla pozoruji se vším všudy. Jaké letadlo to je, odkud a kam letí,  jak letí vysoko a jakou rychlostí a třeba nad Ruzyní jaký bývá na nebi nával... Studuji stránky a jak vidím na mapě blížící se letoun, tak letím k otevřenému oknu a opravdu je TAM... Jsem jak malý kluk, ale dovede si představit, jak je to letadlo ohromné a ono letí?  Už jsem skoro vypadl z okna a když jsem zase na zahradě, tak mně bolí za krkem, jak si ho muhu vykroutit neustálým pohledem na oblohu....   číst dál

Ještě, abych nezapomněl, musím se s vámi podělit o dnešním ranním zážitku. Za ranního rozbřesku, vycházeje na moji milovanou zahrádku, jsem narazil na střevlíka. Je to střevlík urlichův, velmi vzácný, nebo střevlík měděný? Ne, ten bývá menší a ne tak kovový, asi to byl ulrichův. Já jsem v dětství totiž sbíral brouky, ale to bude jiná kapitola. Tak jsem ho vysvobodil ze zajetí studené dlažby a něžně ho umístil na můj pěstěný trávník, chloubu mé zahrady, než ho zase popálím nějakým postřikem, v tom jsem poslední dobou kádr... číst dál

Kniha neuspořádaných myšlenek, nebo-li moje ranné mládí, aneb ženy mého předpubertálního života… číst dál

Přátelé, je to tragédie, tragédie přírodní, celosvětová, ale spíše moje, kdy mě napadají nostalgické myšlenky a různé splíny, ano, dnes už zase šly děti do školy a začalo babí léto (snad bude ještě chvilku teplo, mám ještě moc práce, ale ztrácím nějak dech) a tak na mě doléhají všelijaké spíše negativní myšlenky, co to je pro mě letos vlastně za "debilní" rok? Nasadil jsem ostré tempo a s mojí walkingovou skupinou jsme proti loňskému roku "vyběhli" již v lednu a v dubnu jsme měli na kontě již asi 6 pochodů. K Walkingu se vrátím zase někdy jindy v jiné úvaze, tak vydržte se zvědavostí, alesp... číst dál

Dnes ráno jsem se probral z mírného alkoholického deliria a zjistil, že již je opravdový podzim... Je to tady,blíží se podzim, přátelé, ráno jsem vylezl z domu pro noviny a vidím tohle  , místo fotografování jsem nostalgicky zalovil ve své PC galerii v  a vytáhl tuto starou fotku, dnešní realita je ale totožná, ano, je to tady, blíží se podzim....Pedro. číst dál