První únorovou neděli jsem se byl projít. Modrá obloha sluncem zalitá, byl by hřích zůstat doma a válet se u PC nebo televize. Zavítal jsem do areálu mého bývalého působiště, nebylo to poprvé, po letech jsem zíral. Je to děs. Nikoho nejmenuji, neodsuzuji, pouze konstatuji smutnou skutečnost, tak jak dnes vypadá areál, kde jsem prožil léta pracovní kariéry. Je to smutné, proto tento fotoblog.
Tady se šrotvalo obilí pro družstevníky...
Vše co zbylo z "mých" kravínů...
Tady měly moje ošetřovatelky dojnic šatnu.
"Nádhera", že?
Kdysi chlouba podniku, jeden z nejlepších šlechtitelských chovů prasat v republice...
A nakonec, vaky plné cukrovarských řízků. Pro koho, když na dvoře není jediný kus dobytka. No přece pro novou bioplynku vzdálenou cca 4 kilometry, aby měli traktoristé práci, nafta nenafta, to je ekonomika, co? Ale hlavně, že nás energie živí, jednou se bude někdo obracet v hrobě za tu zrůdnost. Tak jsem si ulevil...
Nechť žijou bioplynky!!!