Všude se o tom mluví a píše (marně), jak stát s námi obyčejnými občany zachází. Nyní to prožívám na vlastní kůži, nikdy jsem si nemyslel, že mě něco podobného potká, vždyť co se mně netýká, mně nevadí, tak jsem v pohodě, ne?
Zrůdnost státních úředníků, kterých se netýkají životní osudy lidí, stejně oni až na vyjímky za práci moc neberou, proto ten nezájem, přiblblost slečinek zaměstnaných ve státních institucích, které nevědí o co kráčí a neumějí ani řádně zpracovat a založit či předat žádost či spis obyčejného občana, žadatele o cokoliv…
Ano, tuto zvůli a byrokracii státu nyní prožívám i já, občan, který jsem si celý život platil zdravotní a sociální pojištění a řádně platil daně. Z mých minulých blogů zjistíte, že jsem již více jak rok v pracovní neschopnosti, která mně byla být na doporučení posudkového lékaře prodloužena o tři měsíce. Ale pozor, nějaká slepička za přepážkou moji podepsanou žádost asi někam odložila (omylem), nebo ji neposlala do Prahy, prostě si dělá svoji debilní nezodpovědnou práci za přepážkou sociálky špatně, nebo se ztratila… Pátráním jsem zjistil, že na posouzení žádosti mé i mého lékaře mají na ústředí v Praze dost času, třeba tři měsíce. Tak jsem měsíc a budu ještě dva bez výplaty… Mrzuté, že?
A že tímto se naše jinak doposud jakž takž dobře situovaná rodina dostala na hranici chudoby, o životním minimu ani nehovoře, nikoho nezajímá, ostatně koho. Chtěl bych být cikán, tedy Rom, patřící do kategorie nepřizpůsobivých. Celý život bych nepracoval, neplatil bych si zdravotní a sociální, taky z čeho, ne? A každý měsíc bych se postavil do zástupu lidí poněkud tmavších před Správu sociálního zabezpečení a odnesl si domů balík bankovek, ať je z čeho hulit a chlastat a pak odjet sice starým, ale Meďourem, či lepším korábem.
Tak jsme takto dopadli, naše famílie, a proto nebuďte proboha nemocní, stát se na vás stejně vysere…
2024 ©