Tak je to zase tady, ani jsme se nenadáli a obilí tak nějak nenápadně dozrálo a nyní rychle mizí z polí. Letos žně začaly dříve, všechno je již od jara rychlejší. Už na nás koukají jenom posečené lány, sláma je pryč a pole jsou již podmítnutá. Je to smutné, jak to utíká, ale je to tak.
Dnes už ani neregistrujeme, že jsou nějaké žně. Dnešní technika je tak dokonalá, že sklizeň je otázkou pár týdnů, dnešní kombajny pohlcují porost s neskonalou rychlostí, sláma díky velkým lisům mizí z pole, že se nestačíme divit, následuje podmítka, vlastně jenom jemné „poškrábání“ velkými diskovými podmítači. Lidé v zemědělství dnes nejsou třeba, vše díky technice obstará pár pracovníků. Prostě to jiné již nebude.
V této souvislosti mně dovolte pár vzpomínek na minulost. Byl jsem „študent s rudýma ušima“, když jsem již od střední školy prázdniny co prázdniny pracoval v mém milovaném „jézédé“. Na vysoké jsem si udělal kurz na obsluhu sklízecích mlátiček, mám na to dosud průkaz, byl to kurz na tenkrát u nás jediné kombajny sovětské výroby SK 4. Úžasné mašiny, tenkráte, jiného nic nebylo. Měli jsme na středisku čtyři tyto stroje, posádky po dvou lidech, já jako ucho jsem jim dělal šéfa, evidenci atd… Ostatní byli zkušení traktoristé, jaká pro mě pocta… Bylo to hektické období. Pět sezon, patery úžasné prázdniny strávené v „boji o zrno“. Kombajny měly záběr 3,6 metru, žně trvaly velice dlouho, o to jsme si více vydělali.
Nástup každé ráno v šest hodin, následovala údržba a promazání, čtyřicet maznic, to dalo fušku, v šest deset jsem byl pověřen jít kolegům i sobě do kanceláře pro pivo, desítku za dvě koruny a tak začínal den. Než jsme vyrazily na „žatvu“, měli jsme každý alespoň čtyři, ale tenkrát se to smělo, vedoucí nás v průběhu dne dobře zásoboval oroseným z lednice.
Užili jsme si legrace a taky prachu, to se s dnešními kombajny nedá srovnávat, když šel od válu sloupec prachu, museli jsme mnohdy stát na schůdkách a řídit jednou rukou. Také jednou v srpnu byla taková zima, že jsme mlátili v kabátech, tedy ve vaťácích, vše pamatuji do detailu. Konečná pozdě večer, ještě pár piv u tolerantní hospodské a ráno znovu. Úžasná léta, nedá se vše popsat… Dnes je vše jiné, my jsme byli parta, dnes to současní pracovníci asi nezažívají, nevím…
2024 ©