Nevím už, kolikátý to byl ten můj poslední pobyt v nemocnici za poslední rok, to je jedno, mám o zkušenost víc... Již dvacet let se naši politici dohadují o všelijakých nových koncepcích a reformách našeho zdravotnictví, už je to pro normálního občana nudné, stále ty novinky v médiích poslouchat, ale jedno je jisté, jakékoliv změny se nás velice dotýkají, tedy hlavně našich peněženek. K čemu má to zdravotnictví vypadat, když se ministři střídají jeden za druhým, každý přijde s jinou koncepcí, kterou stejně nedotáhne do konce, protože je záhy odvolán z politických důvodů... Prostě nic jiného než politický boj o koryta, občane div se a plať, nebo nemaroď, či ještě lépe, jsi starý a nemocný, tak raději nežij. Škoda, že není euthanasie, proč se trápit ať to stojí, co to stojí. Ale to zase odbočuji.
Na zdravotnictví nejsou peníze, rozpočty jsou kráceny, nemocnice se zavírají, občané jezdí na ošetření z měst do měst. Peněz by bylo více, kdyby se trochu šetřilo. Gigant jako je fakultní nemocnice snad musí mít samostatnou elektrárnu, či co. Všechno dvacetčtyři hodin běží, přístroje, chlazení, topení, klimatitace a v neposlední řadě světla. Svítí se všude, ve dne v noci, člověk jde v noci na záchod, který je na chodbě a zírá, všechna světla naplno, to asi, aby snad sestřičky neusnuly, či co. Když sestra večer či brzy ráno, když pacienti slastně dřímají, odchází z pokoje, nikdy za sebou nezhasne...
Ty náklady musí být astronomické, uvažuji ležíce na mé čisté nemocniční posteli, protože každé ráno mám převlečeno, jako kdybych se měl počurávat. Nedivím se u starých a nehybných pacientů, ale proč já? Mám své pyžamo, ale ostatním ho mění snad každý den... Během dopoledne nás navštíví tak asi tři uklízečky, každá jiná a šůrují pokoj, neustále dezifikují stolky, parapety, kliky u dveří a mění sáčky v koších a tak dále, jistě sterilnost v nemocničním prostředí je základ (na druhou stranu si klidně návštěvy boty zouvat nenamáhají, to je mihulost). Vše to musí stát ohromné prostředky.
Ležím a uvažuji dále. Kromě elektrárny by měla taková nemocnice mít vlastní spalovnu odpadu, není mi jasné, kam ten spotřebovaný materiál jde, no asi určitě někam, ale musí ho být denně tuny. Dnes se nic nesterilizuje, veškerý materiál je jednozázový, sterilní, zabalený, od stříkaček, gumových rukavic, hygienického materiálu až po šustivé pláštěnky, v kterých po chodbách poletuje další obslužný perzonál. Ohromné množství materiálu se spotřebuje na operačních sálech, to byl koncert, než mě zdezinfikovali a zabalili do nevím čeho, když mě připravovali na zákrok...
Ležím a divím se kolik lidí je tady asi zaměstnáno, prý chybějí v nemocnicích lékaři a sestry, masírují nás a straší média. Blbost. Jen na mém oddělení jsem zaznamenal čtyři mladé doktory, sester nepočítaje a obslužného perzonálu rovněž.
Přesto mám osobní zkušenost, že to tak špatné s tím naším zdravotnictvím není. Péče na nejvyšší úrovni, divím se, že sestry nejsou údajně patřičně finančně ohodnoceny. Jejich práci by jen tak někdo nedělal. Jenom co si "užívají" s těžce nemocnými a nehybnými pacienty, to budí obdiv. Jejich ochota mnohdy nezná mezí, je s nimy i legrace, neviděl jsem nikdy, že by něco v péči o pacienta něco zanedbaly...
A ten koncert na sále při mých zákrocích, radost se nechat operovat. Samí mladí doktoři, nechápu, kde vzali tu praxi, jejich práce byla obdivuhodná, samá srandička, spolupráce s pacientem a vlídná slova nakonec po skončení zákroku, dále bez komentáře, nenapadají mně vhodná slova...
To byla moje zkušenost, možná se mýlím, ale jsou to moje osobní zkušenosti. 
2025 ©