Původně jsem měl už skoro napsaný článek o mém pobytu v nemocnici a celkově o našem zdravotnictví, ale to bych ani nebyl já, abych ho nechtěně ztratil. Prostě jsem ho (ten článek) v rozpačitosti, roztěkanosti, možná v mírné opilosti, to nevím a také z důvodu, že mám rád pořádek všude, tedy i v mém počítači, asi hodil do koše, tedy toho počítačového a koš vysypal… Jsem to ale pako, jsem si řekl, když jsem ten zmíněný článek v PC hledal, marně… O nemocnici už psát nebudu, ztratil jsem básnické „střevo“.
Už mám zase po náladě, jen se blíží vánoce a začínám být na ně alergický. Jsem osypaný s myšlenkou na ně. Dnes to zase vyvrcholilo, když jsem musel jako každoročně splnit svůj nařízený úkol a pověsit debilní svíčky na náš smrček před domem. Každoročně se u této práce vztekám, neboť z deseti druhů, co mám v dílně v šuplíku, většinou většina zase nefunguje a já si nepamatuji, které jsem tam měl vloni, prostě chaos. Chaos jako dnes, když jsem vytáhl krabici, kde byl řetěz, asi tisíce svíček a začal ho roztahovat vztekle po zahradě, až mi z okna sdělila, že to není on, tak jsem ho musel zase vztekle narvat zpět do krabice a hledat svíčky jiné, až jsem na ně přišel a jsou pěkně debilní.
V této souvislosti mě napadla myšlenka, jak dnes lidé hyzdí své příbytky, stromy a předzahrádky těmi nevkusnými, mnohdy blikajícími řetězy, většinou od našich vietnamských podnikatelů, z toho pohledu mě jímá hrůza. A k tomu v televizi běží soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu, viděli jste ty kýčovitě ozdobené domy? Hrůza a děs, co se s tím naším národem stalo…
A k tomu ta televizní masáž v podobě stupidních reklam, které po patnácti minutách přerušují, někdy i pěkný ( což bývá málo kdy) pořad. Když musím pětkrát denně vidět tu stupidní reklamu (a další) s tím debilním Santa Klausem a jeho kamiony vezoucí Coca Colu a nebo naši hvězdičku Orion (rád bych věděl zda již někdo něco vyhrál, když si ubohý Čecháček vylepuje na okna hvězdu), tak odcházím zvracet („zase se mi chce zvracet“)…
Když jsme měli Dědu Mráze, reklamy nebyly, my jsme byli mladší a naše děti malé, tak ty vánoce měly úplně jinou atmosféru a všichni jsme se na ně těšili a prožívali je úplně jinak, totˇmůj názor, můžete se mnou polemizovat. Dnes máme zase Ježíška, další kravina, chudáci děti. Dnes jsme masírovaní spotřební společností, bez debilních reklam a plných Kauflandů a jiných krámů nabízejících vánoční „sračky“ už pomalu od září by to už tedy „vážně“ nešlo… A nyní už běží reklama Vodafonu na velikonoce (hnus)…
Vracím se ještě k té výzdobě, když jsem jako študent jezdil na vánoce za rodiči pracující služebně ve Vídni, tak tam ta výzdoba teprve začínala, ale byla velmi decentní, u každého domku pouze jeden malý smrček osvícený jednobarevnými bílými žárovkami. Když se rodiče vrátili do vlasti, tak jsme tuto věc zavedli na naší zahradě na malém smrčku. Byli jsme tenkrát průkopníci a jediní, kteří tuto nenásilnou výzdobu ve vsi měli. No a dnes? Vidíme tu hrůzu kolem sebe všichni…
Nesnáším vánoce a jestli ještě budu muset nedej bože kupovat stromek a pak ho zase strojit a posléze opadaný zase odstrájet, tak bych se raději vrátil do té výše zmíněné nemocnice… Nemusel bych pojídat sladké cukroví, stejně ho nesmím…
Tak si to užijte, ať žije Santa Klaus a jeho Coca Cola…
2024 ©