Je začátek října, takhle dlouho obloha nebyla vymetená, ani nepamatuji, dnes již asi pátý den, azurově modré nebe, bez mráčku a k tomu stále ještě silné slunce, na tuto dobu dost silné, asi se vrátilo dlouho očekávané babí léto, uvidíme, ale má se to zkazit. Jo a zase mně vykvetl kaktus, který ještě nikdy nekvetl, jako by se zbláznil, či se bránil nastávajícímu zimnímu spánku, který ho stejně nemine, dobře ho zazimuji, to si piš, klučíku…
Zase pozoruji letadla… Nad námi je velice silný koridor. Nedá se to uhlídat. Jasné nebe a samá bílá čára od letadel, letící ve výškách kolem deseti, jedenácti kilometrů, letadla na tu výšku nádherně viděná i bez dalekohledu, letadla lesknoucí se jako hvězdy při východu či západu slunce…
Už jsem o tom kdysi psal, jsem „lovec letadel“, ale to jsem ještě kromě PC neměl jinou techniku, nyní jsem akční a mobilní, mám „chytrý“ mobil, chytřejší než já a ještě chytřejší tablet, na který lépe vidím, ale bez brýlí stejně ne. Tak občas trávím ten můj mizerný čas, který mě ještě zbývá, tím, že zase lovím letadla. Úžasná zábava…
O každém letadle vím vše, kam letí, výšku a rychlost, ale to se zase opakuji. Pěkná zábava, jsem magor, ale co mě zbývá, všichni se vracíme do dětských let a dnešní technika nám to umožňuje, jsme hraví, tedy alespoň já.
Má se ochladit a pršet, tak letadla na obloze neuvidím… Jen na displejích naší mocné techniky…
Byla to jenom taková malá úvaha, vyprovokovala mě ta čistá obloha a to babí léto, léto, které stejně brzy skončí a pak nám to nastane…
Nádherný květ
2024 ©