Včelky, nejpracovištější tvorové po mravencích na světě. Proč tato úvaha? Protože začíná jaro a včely se probudily a potřebují potravu, pyl a nektar z květů, některé ty slabší přikrmit.
Bohužel je jich čím dál méně, tedy včelstev a i včelařů. Ti stárnou a většinou nemají komu ten krásný a náročný koníček, je to poslání, předávat.
Vpomínám, když jsem byl kluk, děda měl dva včelíny, jeden starý, ten patřil dědovi a jeden novější, který měl můj otec. Oba včelaři až za hrob. Otec se od dědy učil, samozřejmě, jak děda stárnul, taťka ho nakonec ve včelaření zákonitě překonával, ale nebylo to nic ve zlém jenom zdravá rivalita, je to život. Medu bylo mraky, když se vytáčel, padla na to celá otcova letní dovolená a já vždy asistoval a pomáhal.
A a tak jsem byl oběma včelaři jako malý kluk do včelaření postupně zasvěcován. Dokonce jsem měj „svůj úl“, abych se mohl učit. Zkraje mě to docela bavilo, byl jsem mladý včelař, hrdina…
Postupně jak člověk vyspíval a přišla puberta, tak jsem včely „opustil“ a začal se jich bát a to doslova. Jako každý jinoch přišly jiné zájmy a postupně strach ze včelky, která když mně zahučela kolem hlavy a já se oháněl, až mě stejně bodla a chudinka poté zemřela…
Pak přišel na svět druhý synek Martin, děda, tedy můj otec ho měl rád a jak vyrůstal, tak do děda postupně zasvěcoval do chovu včel. Bavilo ho to, říkali jsme mu malý „včelaříček“. Časem získával mnoho potřebných vědomostí a dědovi velice pomáhal.
A pak přišla škola, posléze práce v „kolchoze“ a včelky se tak nějak z jeho života vytratily, škoda...
A nyní dospělý a ženatý chlap i přes velice náročné zaměstnání řidiče kamionu, po smrti dědy oprášil své vědomosti z mládí a znovu začal. Už má troje, tedy včely v nových úlech, pro začátek to stačí, v kamionu o přestávkách studuje včelaření, obdivuji ho, bude pokračovatel, rodinné tradice včelařů a jeho budoucí synek, tedy jestli to bude kluk, tak bude také včelař… To musí zůstat v rodině, když já jsem selhal...
Nyní Martin již dvakrát včely prohlížel a já jsem ho obdivoval, celý děda… Jsou zdravé a již nosí pyl z kvetoucích jív a jehněd.
Tak to byla moje vzpomínka či spíše úvaha, když se to krásné jaro hlásí.
2024 ©