Už jsou tady, pár jsem jich viděl, poslové jara, vlaštovky. V září jsem si ve svém článku stěžoval, že si klidně odlétly, ani se nerozloučily a nyní přílet snad nikdo nezaznamenal. Plných sedm měsíců nám tu chyběly, dlouhá doba, ale jak to uteklo, ostatně jako všechno, čas je pomíjivý... Již před týdnem jsem byl u bráchy na chalupě na nymbursku, tam je tepleji a spatřil jsem je. S jakou radostí se proháněly po modré obloze za hlasitého pokřikování, jako by se nám hlásily, že jsou zde. Dnes se sporadicky ozývají i u nás. Brzy jich bude plná obloha a až přiletí jejich kolegyně jiřičky, to bude rachot. Škoda, že jim dnes schází jejich tradiční hnízdiště ve venkovských chlévech plných tak chutných much. Vzpomenu si na dětství, které jsem trávil u babiček na vsi a v každém jejich chlévě hnízdily. To bylo rámusu...
Nádherní ptáčci, škoda, že jich ubývá, dovoluji si citovat alespoň jeden článek z webu...
Vlaštovka obecná, známá jako posel jara, patří do čeledi vlaštovkovitých. Určitě znáte i její příbuznou jiřičku obecnou, se kterou ji můžete zaměnit. Vlaštovku však vždy prozradí její červené hrdlo a dlouhý vykrojený ocas.
Vzhled
Včetně dlouhého, hluboce vidlicově vykrojeného ocasu je vlaštovka asi 18 cm dlouhá, má štíhlé, aerodynamicky stavěné tělo a relativně dlouhá zašpičatělá křídla. Je tedy výborně přizpůsobena pohybu ve vzduchu, létá rychle, obratně a přímočaře. Při pohledu shora se hřbetní strana blyští kovově namodralým leskem černého peří, zdola zasvítí bělavá břišní strana s červenohnědým, černě lemovaným hrdlem. Skvrnu stejné barvy má vlaštovka i na čele. Na ocasních perech před koncem ocasu najdete řadu bílých skvrn. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samečka lze odlišit jen podle delších ocasních per. Prachový šat tvoří dlouhá šedá pera a mláďata jsou na svrchní straně i hrdle zbarvena matněji.
Hlavním rozdílem od příbuzné jiřičky tedy je červené hrdlo a čelo. Jiřička má také ocas jen lehce vykrojený, celou spodní stranu čistě bílou a má bílou skvrnu nad ocasem, tedy na partii nazývané kostřec.
Rozšíření
Vlaštovka je rozšířena po celém území Evropy, ve velké části Asie, v Severní Americe a v severní Africe. V posledních letech však došlo v rámci celé Evropy k výraznému poklesu početnosti tohoto druhu. Přestože jsou známy některé hlavní příčiny tohoto úbytku, nedokáží jej evropští ornitologové zatím uspokojivě vysvětlit. Jako hlavní příčiny se jeví změny prostředí a používání pesticidů. Je potřeba zjistit, zda celkový úbytek je způsoben sníženou hnízdní úspěšností nebo nižší mírou přežívání, popř. kombinací těchto faktorů. Dlouhodobě známými příčinami poklesu početnosti jsou také ztráty v průběhu tahu a na afrických zimovištích. Nechvalně proslulou se v tomto směru stala nigerijská vesnice Ebbaken, kde bylo koncem 80. let minulého století za jedinou zimu zabito a snězeno 200 tisíc vlaštovek.
Dříve se i nad našimi městy a vesnicemi proháněla početná hejna těchto užitečných letců, ale dnes jich i u nás můžeme pozorovat podstatně méně.
Hnízdění
Vlaštovky původně hnízdily ve skalách, teprve později se sblížily s člověkem a staly se doslova venkovským ptákem. Nyní jsou při hnízdění zcela závislé na existenci lidských staveb, protože hnízda přilepují pod krovem na stěny uvnitř domů, u stropu stájí, dokonce i v místnostech, kde se zdržují lidé. Natolik přivykly přítomnosti člověka, že se ho nebojí. V minulých letech, kdy si mohlo v každém chlévě postavit hnízdo i několik párů, byly mnohem hojnější. Dnes při odlišném způsobu hospodaření o tuto možnost přicházejí, musí se tak spokojit s otevřenými chodbami domů, sklepy, dílnami či průjezdy. Můžeme se s nimi proto setkat i ve městech. Například v Praze zaznamenali ornitologové vlaštovčí hnízda mimo jiné i v chodbě domu, který se pravidelně na noc zavíral a zase brzy ráno otevíral nebo ve strojovně výtahu na střeše panelového domu.
Miskovité, shora otevřené hnízdo slepují vlaštovky obecné z hrudek bláta a vystýlají ho peřím, chmýřím a suchými stébly. Na jeho stavbu musí použít asi 1200 hrudek bláta promíseného se slinami. Upozornila bych ještě na odlišnosti hnízda jiřičky, které by se mohlo zdát podobné - jiřičky však mají hnízdo až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá umístěno vně budov.
Způsob života a potrava
Vlaštovky jsou tažní ptáci. Přilétají k nám už koncem března a do svých zimovišť ležících v rovníkové a jižní Africe odlétají ve velkých hejnech v září. Před odletem se shromažďují například na drátech vysokého napětí, v tuto dobu se dají celkem snadno pozorovat.
Poněvadž loví potravu ve vzduchu, jsou velmi závislé na počasí. Když nastanou dlouho trvající deště, trpí vlaštovky hladem, protože hmyz nelétá a ony se jinak živit neumí. Pokud k takové situaci dojde v době tahu, kdy je spotřeba energie nepoměrně vyšší, může dojít k úplné katastrofě - vlaštovky houfně hynou.
Jako potrava slouží vlaštovkám "vzdušný plankton", tedy drobný až středně velký hmyz, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Během léta pochytá vlaštovka půl miliónu much, motýlků a jiného hmyzu.
Rozmnožování
Koncem března přilétají z afrických zimovišť první samečkové a ihned obsazují loňská hnízda. Pokud o pár dní později přiletí i jejich družky z minulého roku, opět společně zahnízdí. Mnoho vlaštovek však během tahů a v zimovišti uhyne, a tak se může stát, že se u hnízda sejde otec s dcerou, matka se synem nebo sourozenci. Toto pokrevní vytváření párů je v přírodě i u jiných živočichů dost časté a degenerační následky mají na existenci druhu mnohem slabší dopad, než se obecně předpokládá. Nelze proto hovořit o partnerské věrnosti vlaštovek, které se každoročně vracejí do starého hnízda. Jde spíš o věrnost k hnízdišti.
Vlaštovky hnízdí zpravidla dvakrát ročně, v květnu a v červenci. Snášejí 4 až 6 bělavých, jemně červenohnědě kropenatých vajec. Samička na nich sedí asi 14 dní, mláďata pak krmí oba rodiče po dobu tří týdnů. Mladí ptáci pohlavně dospívají v prvním roce života. Vlaštovky se dožívají až 16 let.
Zajímavost na závěr
Na jarní přílet vlaštovek ze zimovišť se většinou těšíme, protože je považujeme za symbol jara. Tohle však neplatilo vždy. U starých Římanů patřily vlaštovky mezi ptáky, kteří nevěstili nic dobrého. Německý reformátor Martin Luther je dokonce považoval za ptáky, kteří přinášejí zlo. V 16. století byla vlaštovka v Norimberku vyňata ze seznamu chráněných ptáků a měla být hubena. Naštěstí to asi nevzali moc vážně, a tak i dnes přes všechny výše uvedené problémy můžeme vlaštovku poměrně běžně vidět i u nás.
autor článku: Lenka Fejklová
2024 ©