Člověk neznalý věci a problematiky jako jsem já, se diví, kolik psů je chováno v domácnostech, usedlostech, dvorech, farmách i v postelích… Tato úvaha mě napadla, když jsem se zase jak jinak ráno probudil a zase ho slyšel, vlastně mě vzbudil, spím při otevřeném okně i v zimě a orientace ložnice je přímo na sousedův dům. Soused je dobrý chlap, vycházíme spolu velice dobře, ale problém je v tom, že si před pár lety pořídil (asi jako neznalý problematiky chovu psů, jako já) štěně, fenu německého ovčáka. Nic proti tomu, co je mladé, je hezké a roztomilé.
Posléze jí, tedy té feně postavil na zahradě luxusní sídlo ve formě rozměrné klece s podlahou a vnitřní boudou, ještě chybí ústřední topení, prostě luxus.
Jak ta fenka vyrůstala, tak se ji páníček snažil vychovávat a každou neděli nelenil a jezdil s ní na cvičák do města. Stále. A pak ji zavřel do klece jako tygra. Klasika. Jediný další výcvik se opakuje každé ráno, což tedy mě také budí, že si pán sedne před domem na lavici, pustí milovanou, dnes již snad dospělou fenu a hází ji polínko z vedlejšího krbu před garáž a ona ho perfektně a bleskurychle aportuje. A tak to je stále dokola, než ji zavře a odjede do práce. Odpoledne to samé, zase ten zvuk polínka, jak padne na dlažbu před garáží, to už je klasika.
Ale proč to vlastně píšu? Protože ta výše zmíněná fena stále štěká, v kleci uzavřená, nikdo ji neruší, nikdo kolem nechodí, prostě si asi štěkem vynucuje pozornost. Ale nás, sousedy všechny, to velice obtěžuje a unavuje, kromě rána tak nejvíce štěká navečer a večer a zmlkne kolem desáté hodiny večerní. A to denně, na jaře, v létě a v zimě, prostě hrůza. Nic s tím nenaděláme, přeci si nebudeme kazit dobré sousedské vztahy, ale ten pes mě opravdu SERE.
Nemám rád psy. Kdo nemá rád psy, nemá rád lidi, se říká, ale u mě to tak není, prostě jim nerozumím a nepotřebuji je. Rozuměl jsem kravám, to byl jiný můj život, ale je to pryč.
Na svoji obhajobu podotýkám, měl jsem psa, dá-li se to tak říci, jezevčíka Bena, to byli kluci malí a roztomilí, tak jsem si ho tenkrát od kamaráda Jendy vzal. Kluci byli nadšení, udělali jsme mu ohrádku (ne klec) s boudou a měli z něj radost. Časem je Beníček omrzel a zbyl na moji péči. Absolutně nezvládnutelné zvíře, mají to v genech ti jezevčíci. Když jsem ho pustil se proběhnout a se mnou na zahradě pomazlit, v tu ránu byl pryč. Syčák jeden, dnes se již na něj nezlobím, o mrtvých jen dobře, jak se říká. Někde mám jeho fotky, ale ty nenajdu, jsou ještě papírové, digitální nebyly. Nezlobte se na mě, že ty psy moc nemusím, ale to nese život, mám kamarádku, která má dva velké hafany, ovčáky a ty mně nevadí a mám je rád, jsou skvělí,
hlídají, ale mně neublíží, tak co… a vůbec. 
No abych nezapoměl, ještě jedna naše walkerka má fenu, která je také hodná a neškoudná, když ale já ta plemena moc neovládám....
Jo je to labrador!
2025 ©