Tak jsem se rozloučil, s mojí skvělou walkingovou skupinou, bandou tak skvělých lidí, že se to snad nedá slovy vyjádřit. Rozloučil jsem se s nima na startu 26. letošního pochodu. Někteří se omluvili, přesto se nás sešlo jedenáct, jedenáct tak skvělých lidí, mých kamarádů, nechápu, proč je ta moje tak nenávidí, proč, protože nic takového v životě nezažila, ale to je její problém, tak má smůlu... Této skupiny se stejně nevzdám, kdybych měl chcípnout, tolik jsme toho již společně zažili, to se nedá popsat.
Sešli jsme se na startu, trasu jsem jim tentokráte nechal na jejich vůli, úkoly a funkce byly rozděleny. Po příjezdu domů mně psali, že to vedoucí strašně žene, tak jsem ho na dálku vyměnil a šlo to, ulevilo se jim...
Zítra nastupuji do nemocnice, nechce se mi, ale musím, protože chci a musím chodit, jinak to vše pro mě nemá smysl. Přátelé, loučím se s vámi, brzy se sejdeme, v prosinci na adventní sobotě u jičínské brány.