To co jsem dnes zažil, vlastně všichni zažili, nepopsatelné, neskutečné, myslím tím naši walkingovou partu. Slzím. Brečím tady doma blahem při myšlence, co jsme dnes zažili. Když píši tyto věty a můj další blábol, tak slzím, ale já za to nemohu, jsem to v jádru měkkýš, nestydím se za to, každý jsme nějaký a vlastně svým způsobem zranitelní,
Ale proč to píšu, prvního srpna 2009 jsem založil naši sportovní skupinku, vše je na našich stránkách, jenom si je přečíst a prosurfovat. Každý koukal, jaké mám pevné a lehké hole... Byli jsme čtyři. Pak šest a tak dále...
Dnes nás je dvacetšest, dvacetšest nádherných nadšenců, kteří chápou, že pohyb je základní lidská potřeba a chůze nejvíce. Tak jsme zase jako vloni vylezli na Bradech až nahoru ke kříži k sochám svatého Petra a Pavla a "Našemu" stromu. Proč našemu, to laik nepochopí, je to naše ikona, ikona naší party. Ten strom na kopci je vidět ze všech světových stran, jak úžasné. Vylezli jsme tam, abychom se tradičně rozloučili se starým rokem, popřáli si, zaprskali si prskavkami i něco popili. Skvělá, neskutečná akce.
Zpět jsme to vzali delší trasou, abychom se trochu více prošli. Závěr se konal na společném obědě v jedné nejmenované hospodě, byl nás tam celý salonek, prostě akce jak má být...
Sám pociťuji na sobě, když jsem dlouho nechodil, jak jsem na tom fyzicky zle… A dnes jsme ten rok zakončili nádnernou akcí u "Našeho stromu" a budeme se těšit na další pochody, musíme chodit dokud nepadneme, ale my nepadneme, jenom snad já, pokud nezhubnu... Vánoční nečinnost mně dala zabrat. Tak vše nej do nového roku… Váš Pedro….
2024 ©