Tak to je za námi, ty nešťastné vánoce, stromek musí stále svítit, já ho stále vypínám, energie je drahá, to si u nás nikdo neuvědomuje… Jsem rád, že je to za námi. To věčné obžerství, cukroví, řízky, klobásy a tak dále. Mně stačí polévka, hrachovka, byla jako vždy fajnová.
Vánoce na blátě jsou za námi a čeká nás Silvestrovský večer. Bože, jak mně to je jedno. Budu slušný, jak jsem slíbil... Předloni jsem šel střízlivý spát v jedenáct hodin, vloni střízlivý v devět a letos to vidím na osmou hodinu večerní. Nepotřebuji Silvestra, jsem stár a tyto kraviny již jdou mimo mě. Poslouchám tady Marka Knopflera, je to neskutečně krásná muzika. Mám jeho celou jeho diskografii...
Samá negativa, ale co mě v tomto marastu může ještě držet při životě? Profláklý rok, k ničemu, osm měsíců marod, perspektiva nulová, rodina rozbitá, noha bolavá (nelituj se vole), tak co…
Jediné, co mě drží při životě, je naše sportovní walkerská skupina, skupina tolik vynikajících lidí, kteří letos absolvovali 29 pochodů. A turisté... Včera jsme se rozloučili se starým rokem, pod „Naším stromem“, jak říkáme. Náherná akce a společné setkání, nemělo to chybu...
Tak ať se nám všem daří lépe v tom roce nadcházejícím, v kterém nám naše vláda připravuje „krásné“ podmínky k životu. Šmejdi jedni... Zase se mi chce zvracet...
2024 ©