Jak ten čas letí. Máme tady třetí dekádu října a babí léto nekončí, alespoň dodnes. Neuvěřitelný podzim a já o vše přicházím… Těch nádherných podzimů bylo více, ale to už jsou vzpomínky. A ty vzpomínky mě tak trochu vyvádějí z míry a z klidu, na to se nedá zapomenout. Ty nádherné podzimy, kdy jsem jezdil po Semilsku, Jablonecku a Liberecku, plahočíc se po orosených pastvinách, v jedné ruce lejstra a v druhé foťák. Všude krásná barevná krajina, dobytek dopásající poslední pastevní porost a barevné lesy všude kolem, prostě úžas. Kdo to nevnímá, tak má smůlu. Mám v PC tisíce snímků z těch podzimů.
A letos? Ještě pěknější… Zatím to je trošku opožděné, nepřišel ještě mráz a tak se stromy teprve zabarvují, ale ono to přijde. A já si připadám jako raněný pták, který nemůže létat nad tou podzimní krajinou, křídlovaný a smířený s osudem. Švajne raj, jeden, říkají … O vše jsem letos přišel, žádné pastviny, žádný dobytek, žádné lesy, nic. A k tomu letos nerostly houby, tak jsem se těšil, nic. Tak tu pouze sedím a pozoruji letadla na krásné modré obloze a odhaduji odkud a kam letí, ten koridor tady máme úžasný.
A začínám zazimovávat kaktusy, ti lajdáci se brání jak mohou, oni ještě kvetou a narážejí poupata, nevím si s tím rady, musím je snad znásilnit, ale nevím, jak mám tu jejich vegetaci utnout, prostě další debilní problém. Jinak už problémy nemám, čekám na další zákrok, o práci se mi může jenom zdát a tak si tady vegetuji a nostalgicky vzpomínám na minulé podzimy, bože jak rád bych zase jezdil a fotil, kurva drát, jak říká můj kamarád… Bojím se zimy, nesnáším ji, ale ona potvora stejně přijde. Není nad barevný podzim a já nemám šanci ho vidět a prožít, kurva drát… Letos ani fotka, žiju z minulosti, z domu se nehnu, už ani na pochody nechodím, nejde to, tak bych fotil, chodil a jezdil, blbej rok, bude lépe, musíme být stateční...
Podzimní galerii najdete ve fotogalerii.
2024 ©