Už mě to nebaví, pozorovat, jak ta léta plynou a utíkají. Vloni jsem napsal první svůj blog na toto téma 31. srpna. Včera ráno se situace opakovala. Proti loňsku, jsem vyšel ráno do našeho kvelbu, tedy Jednoty COOP, jak se to dnes jmenuje, proti loňsku jsem vyšel střízlivý a zase jsem to spatřil. Na stejných drátech před domem sedělo hejno štěbetajících jiřiček. Ale opravdu velké hejno. Ještě nebyla svatá Anna, chladna z rána a ty potvůrky štěbetající jako „moje“ walkerky, tedy členky naší sportovní skupiny, si již klidně sedí na drátech a švitoří jak o závod a o měsíc dříve, než před rokem, mrzuté… Je to nějaké znameni? Asi ano.
Opakuje se to již hodně let zpět, kdy se léto vyřádilo velkými vedry v květnu a i v červnu a když začaly dětem prázdniny, tak jim propršely, ostatně zase jako letos.
Vrátím se ještě svojí úvahou ke článku z 5. ledna, kdy jsem psal, že ptáci vymíraji a je jich málo. Nevím, ale tenkrát to tak bylo, kosa nevidět… Odpoledne, mírně unaven z práce na zahrádce, dlouho jsem nic nedělal, lenost byla silnější, jsem si sedl na lavičku v návsi před tou naší „jednotou“, abych trochu uhasil žízeň dvanáctistupňovým novopackým lahváčem, paní vedoucí to má studené z lednice, a pozoroval. Pozoroval čilý život na návsi. Na naší krásnou náves podnikala nálety ohromná hejna špačků. Byl jich plný trávník, velice hbitě sbírali nějaká semínka, bylo mezi nimi velké množství mladých jedinců, ještě tolik nevybarvených. Bylo zajímavé pozorovat jejich hbité počínání, každou chvíli se hejno jako na povel zvedlo, udělalo několik okruhů, aby se vrátilo zpět na zem. Při přeletu nade mnou jako by se zatáhla obloha. Je vidět, že se špačci zřejmě již dost přemnožili.
Dnes ráno jsem vytáhl hole a šel se projít. Čekalo mě překvapení. Kromě typické vůně podzimu byla krajina zahalena do mlhy. Šel jsem známou cestou mezi poli a po lukách zmáčených hustou rosou. Kolem pole zralé pšenice, která čeká na pokos, ale marně, zemědělci kvůli častým přeháňkám nemohou do polí. Kukuřice vzrostlá skoro na dva metry. A všude to bylo cítit, předzvěst podzimu, mrzuté, že?
Ano, zase se to blíží, jak ten rok uplynul a já dosud nečinný se na to vše dívám, konstatuji a zaživa umírám… Jsem ze všeho zmaten a rozpolcen, je toho na mě poslední dobou trochu příliž...
2024 ©