Něco se děje a začíná to být alarmující. Vyhynulo nám ptactvo. Kosa jsem již neviděl, ani nepamatuji. Leda snad ještě by se mohl spatřit ve městě, ale u nás na vsi jsem ho nespatřil již několik měsíců a to chodím často ven a pozoruji přírodu, ale příroda ztichla, ptáka, či kosa opravdu není vidět. Mrtvo...
Kos černý (Turdus merula)
Tento drozdovitý pěvec je velice známý a hojně rozšířený. Velikost jeho těla je 23 – 29 cm. Rozlišení pohlaví je u tohoto druhu velice snadné - samci jsou uhlově černí, a oranžovožlutým zobákem a kroužkem kolem oka, samice a mladí ptáci jsou zbarveni tmavě hnědě s nevýraznou pruhovanou kresbou na hrudi. Dnes je tento pták rozšířen ve městech, a oživuje svým zpěvem i centra velkoměst.
Přitom původně se jednalo o lesního ptáka, a proces poměštování (synatropizace) začal teprve v polovině minulého století. Tehdy se část lesní populace kosa přesunula do měst kvůli dostupnější potravě a lepšímu klimatu v zimě, následkem toho je tento pták u nás celoročně.
Část kosí populace však zůstala věrná lesu dodnes, tito lesní kosi jsou na rozdíl od městských mnohem plašší a ostražitější. V zimě tito lesní kosi odlétají do teplých krajin. Toť zdroj: http://www.amadina-gouldove.com/kos_cerny.html
Byly časy před dvěma roky, kdy jich bylo u nás tolik, že když se slétli na mou zahradu nasbírat si červené bobule na okrasných keřích nebo v zimě zazobnout si do jablek, která jsem jim naházel, že jsem jich napočítal najednou i osm až jedenáct. Na jaře pravidelně hnízdili v sousedových thůjích. Problém byl ten, že po vypadnutí z hnízda a než se naučili řádně létat byli většinou roztrháni potulujícími a i domácími kočkami. K tomuto problému přispěly značně přemnožené straky, bohužel chráněné, nikdo si po nich dnes nedovolí střelit, které zahubí kolem sebe vše živé. Dnes je situace taková, že kosa na vsi nenajdeme, v takto teplém lednu jako je letos by už dávno trochu zavrzali. Nic, je ticho.
To samé sýkory, jiné zimy jsem jich měl plné krmítko a v létě pravidelně vyváděly mladé z budky pověšené na zahradním domku. Letošní zimu jsem ještě nespatřil ani jednu, ani pípnutí. Vše je zřejmě sežrané, zlikvidované. Kam ta příroda spěje, to je na dlouhou diskusi.
Sýkora koňadra
(Parus major) Tato naše nejběžnější sýkorka je 13-15 cm velká. Hlava je černá bílými lícemi, týl je zelenožlutý, břicho je žluté s podélným černým pruhem uprostřed.
Je to naše nejhojnější sýkora, také v Evropě je ze sýkor nejvíce rozšířená, dále obývá většinu Asie až po Kamčatku, najdeme ji i v Indii, Malajsii, Africe. Díky své veliké přizpůsobivosti žije zkrátka skoro všude kde jsou stromy.
Hnízdí v přirozených stromových dutinách, ale je asi nejčastějším obyvatelem ptačích budek. Mimo to její hnízdo můžeme najít i na těch nejroztodivnějších místech - například v kovové trubce nebo i schránce na dopisy. Samice snáší až 15 vajec, na kterých pevně sedí 13-15 dní, zatímco jí samec zásobuje potravou, pokud už musí svoji snůšku opustit, tak ji pečlivě zakryje. Oba rodiče pak vylíhlá mláďata krmí 15-22 dnů. Hnízdí většinou jen jednou do roka. Cituji ze zdroje: http://www.amadina-gouldove.com
Tak by se mohlo psát do nekonečna, to samé platí o vrabcích a dalších. Ještě vloni jich byla vesnice plná. Když chodím přírodou a po polních cestách, najednou si uvědomuji, že ani zajíce jsem neviděl, ani nepamatuji… Ale to by byla další smutná kapitola…
2024 ©