Mám víceméně dvouměsíční výpadek, událostí mnoho, dnes jsem se vrátil z lázní z "doléčování" po operaci bypassu, kde jsem z nudy a při čekání mezi procedurami a krácení dlouhé chvíle u piva psal svůj "Deník lázeňského povaleče". O pár myšlenek z ještě nedokompletovaného "díla" se chci podělit a beru to napřeskáčku a dnes úplně od konce...
Nekrolog
Jenda, můj kamarád a starej zkušenej vlk to před měsícem svým článkem začal když mě do lázní odvezl a já to po měsíci svým nekrologem končím...
Musím vše dnes na závěr svého pobytu zrekapitulovat, jak se na to chystám delší dobu a vlastně to nechávám na konec. Musím napsat svoje pocity a rozpačité dojmy z toho "ozdravného" pobytu v těchto tolik opěvovaných a slavných lázních s bohatou historií, na srdce jsou Poděbrady, jak jinak...
Shrnuto a podtrženo, to co propagují ve všech chytrých brožurkách, na netu a vlastně všude možně, hlavně aby nalákali především bohatě platící hosty, ale o tom ta továrna na prachy je, je jedna velká lež a podvod. Odborná a individuální pooperační péče o pacienta po srdeční operaci, jedinečný přístup lékařů s cílem rychlého návratu do běžného života a následně pracovního procesu. Každý trouba jako já tomu musí zákonitě věřit, co mu taky zbývá když chce být zase zdravý. Potíže vlastně začaly tím, že mě z nemocnice poslali na měsíc domů místo sem do lázní, jak bylo dohodnuto, aby následoval plynulý přechod do mé rekonvalescence. Tak mě odvezli nejprve ne domů, ale do jičínské nemocnice, na jakési odložení pacienta po dvojitém bypassu. Na internu kde už lidé pouze umírají, tam si mě zkraje nikdo ani nevšiml, jen koukám na postel, kde zemřela před rokem moje maminka no a později i nějaký děda, co ho sem druhý den přivezli, vydržel dva dny, ale „usnul“ v noci, alespoň to… Odbočil jsem... Prý nebylo v lázních volné místo, ale pro celé zájezdy zdravých a hlavně platících důchodců bylo prostoru a místa dostatek. První podraz.
Že jsem musel ihned při prvním vstupu do hotelu v recepci zaplatit lázeňský poplatek beru, ale k tomu stovku denně jako příplatek za ubytování, tedy pokoj o minimálních rozměrech, to se mně příčí, když vše platí zdravotní pojišťovna. Koho to zajímá, že hotel čerstvě opravili a rekonstruovali, stejně to zaplatila unie, koho to zajímá, že bydlím v hotelu místo na nějaké ubytovně, kdybych měl jednolůžkový pokoj, tak platím stovky dvě, podraz číslo dvě.
Proklamovaná lékařská péče nulová, pouze vstupní EKG u sestry nic víc. Vstupní prohlídka u lékaře odložena až na zítra odpoledne, co tady mám dělat? Dva "lékaři" nějaké arabské národnosti, ale to mně zase tak nevadí, zažil jsem jich více, i stent do srdce mně v Hradci jeden podobný dával, byl skvělý, samá srandička a operační zákrok zvládl bravurně, ale ten "můj" zde přidělený doktor pokaždé bez pláště, pravidelně přicházející pozdě a pravidelně zjevně pospíchající jako když stále někam musí odejít. Pacient zjevně na obtíž. Kde je ta avízovaná pooperační péče o pacienta? Příjmová JIP pod dohledem přístrojů? Nezájem, co si člověk nenaordinuje sám prostě nemá, ale o tom jsem se již zmínil. Hlavně, že měl lékařskou zprávu napsanou hned první den, co si prostudoval moje materiály aniž by se na mě podíval nebo nedej bože na mě fyzicky sáhl. Snůška nesmyslů... Kontrola hladiny krevního cukru za celý měsíc jednou, tlaku třikrát, nic víc... Třetí podraz.
Léčebné procedury? Kapitola sama pro sebe. Snad mě tady mají léčit na srdce, tak proč plynové injekce na záda, parafín na záda, elektrika čili diadynamik na záda a v neposlední řadě masáž zad v sedě, tedy lechtání zad abych byl přesný. Otřesný zážitek v péči rádoby masérů. Snad jedině uhličité koupeli, rotopedu a dechovému cvičení mohu věřit, že mají se srdcem co do činění i když právě tato naposledy zmíněná kravina byla naprosto zbytečná ztráta času, taky jsem na ní byl jenom třikrát, dýchat si mohou kdekoliv, že? Třeba u otevřeného okna hotelového pokoje... Shrnuto, podtrženo, ozdravný pobyt totálně na hovno. V Bělohradě léčí pohybové ústrojí a tomu je podřízeno vše a všechno... Nekritizuji jen tak, že jsem třeba stále s něčím nespokojen a do všeho reju, tak to zdaleka není, konstatuji a popisuji leckdy s humorem a nadhledem situaci z mého pohledu a sdílím pouze svůj osobní názor. Těm starým senilákům je to asi jedno, připadá mně to jako když se sem jezdí pouze zadarmo nažrat a napakovat si po snídani na dopoledne tašky chlebem a malými máslíčky značky Flora, co nesežerou k snídani, jak jsem to denně vídal. Jak nechutné, snad taky takový za pár let nebudu, pane bože, říkám si…
Celkově zde panuje absolutní bezvládí, žádná kázeň a řád jako v zařízeních ostatních sloužících k léčení, a co jsem měl možnost si také odposlechnout od ostatních lázeňáků. Na víkendy si kdekdo odjede aniž by se někde ohlásil a stravu eventuelně odhlásil (jako už i já) a již jsem to psal, kdyby tady někdo zdechl, ani ho postrádat nebudou, vládne zde naprostá anonymita. To přece nejde i když to platí zdravotní pojišťovna, jde o posílení zdraví, tak by si z toho lidé neměli dělat prdel, ne? Dost mentorování, celkově mám z toho všeho špatný dojem, možná jsem měl jiné představy po zkušenostech z Bělohradu.
Na stravu kdekdo nadával jenom snad já ne, nejsem vybíravý v jídle a dieta a malé porce mně vůbec nevadily. Byl jsem rád, že se nemusím přežírat, ale teplé večeře na které nejsem z domu zvyklý a dvakrát denně maso si mohli také odpustit. A že byl na jídelně občas organizační chaos a děvčata nestíhala obsluhovat mě nechávalo klidným, vždyť dělají jen svoji práci a obsluhovat ty přitroublé senilní babky a dědky není mnohdy jednoduché. To jde mimo mě.
A dojem z města jako takového? Města mých studií, mého mládí, prvních pivních zkušeností, orgií a studentských průserů, mých prvních lásek, kdepak vy děvčata Jitko, Blanko, Zdenko jste? Nic se tady nezměnilo, zatím co lázně vzkvétají (do nich jediných se cpou jistě unijní prachy), město poněkud chátrá, kam se hrabe socialistická šeď tenkrát, město šedne stále více, je to můj názor, to město mě vlastně ničím neoslovilo. Jenom všude v hospodách drahota, chudáci lázeňáci, pivo za čtyřicet a minerální Vincentka v obyčejném obchodě podražena ze dne na den na 35,- Kč za lahvičku, blil bych. V bývalých socialistických obchoďácích jsou dnes vietnamské kvelby, Záložna, kde jsme na překrásném sále prožily taneční a mnoho nedělních čajů, tato Záložna prázdná a mrtvá, dole kde byl bufet rovněž hadry, hotel Hubert prázdný, jenom všude samá herna, restaurace Bílý lev na náměstí, kde jsme si každou středu cestou po tanečních dávali na stojáka dobrou Plzeň za hubičku, přestavěn na nějaký pochybný krámek a vinotéku, horší jak za minulého režimu, vše ostatní chátrá, prázdné bývalé obchody a byty ba celé domy, prostě ostuda lázeňského města. Vzpomněl jsem si na Jáchymov...
Něco mám nafoceno, celkový dojem jedno velké zklamání i ta poslední dnešní koupel, která byla studená a skoro bez bublinek to dovršila, mám to vše za sebou.
A proto sbohem Poděbrady již nikdy více !
2024 ©