Když se skřivani páří

       Tak jsem jel před týdnem po naší „dálnici“, nebo-li panelové cestě, kterou kdysi vybudovalo naše JZD, ale to už je dávno, a tuto zkratku používá mnoho lidí…

     Ale proč o tom píšu, protože jsem se na chvilku zastavil. A ejhle párek skřivanů dělali věci, které ani my lidé ne. Bojovali se sebou a to tak, že příšerně, neustále na sebe ve vzduchu naráželi, škádlili se, pak těsně nad zemí a na mokrém zoraném poli se rychle pomilovali, ani jsem to nepostřehl,  pak vzlétli na jarní oblohu a pak zase těsně nad zemí zase spolu bojovali, sameček a samička. A potom, když bylo po všem, tak sameček se kroužlivým letem směrem vzhůru vznesl a začal zpívat tu krásnou píseň, kterou známe všichni…

      Na Hromnice musí skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout, říká pranostika. Letos tomu tak nebylo, trochu se zpozdili. Tak jsem na ně čekal. A ejhle, je jich tolik, že člověk tu přírodu nestačí ani pozorovat.

     Dnes jsem jel zase stejnou cestou, zastavil jsem, vypnul motor a poslouchal, desítky skřivanů na nebi se svým švitořením a další desítky chodících po tom stále mokrém poli. Nechápu, čím se dnes živí, ale je dobře, že tu jsou a obohacují nám životy tím krásným zpěvem… A vo tom to je,ne?

 Dovolu si citovat článek z webu.   Autor textu:  MVDr. Eva Bártová, Ph.D. 

Popis:
  Středně velký skřivan, větší a mohutnější než vrabec, délka těla 17-19 cm. Svrchní část těla je žlutohnědá s tmavě hnědým nebo černým žíháním, černě žíhané temeno končí malou vztyčitelnou péřovou chocholkou, spodní části těla je bělavá, na bocích s tmavohnědým žíháním, vnější ocasní pera jsou bílá. Samec=samice. Mláďata jsou tmavší a mají na hřbetě bílé špičky per. Prachový šat je slámově žlutý. Pobíhá na zemi, při nebezpečí se přitiskne k zemi.

Rozšíření:
  Západní palearktická oblast (včetně severní Afriky a Blízkého východu) a východní část Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny). Částečně tažný (II a IX-X), severní populace v zimě migrují na jih do Etiopské (Afrika od Sahary k jihu) a Orientální (jižní Asie) oblasti.

Prostředí:
  Hnízdí v kulturních stepích, na loukách, pastvinách, v bezlesých lučinách s trvale nízkou trávou, ojediněle i na horských svazích. Na jaře se objevuje v době tání sněhu na nezasněžených místech v polích, na podzim na strništích.

Potrava:
  Hmyz a jiní drobní živočichové (žížaly), v zimě se živí semeny trav a jiných bylin, klíčky, jemnými lístky a obilím.

Hnízdění:
  Hnízdí 2x ročně (IV až VII). Do důlku v půdě, vystlaného kořínky a stébly, snáší samice 3-5 žlutozelených, hustě černě skvrnitých vajec. Samice sedí na vejcích 11-14 dní, sameček ji po poledni střídá. Oba rodiče krmí mláďata 9-10 dní (mláďata tvoří jakýsi přechod od ptáků krmivých k ptákům nekrmivým). Mláďata opouštějí hnízdo dříve, než jsou schopná letu.

Poznámka:
  Zpěv skřivana je první předzvěstí jara. Zpívá nejčastěji za letu a to nepřetržitě až 20 minut, nakonec klesá k zemi a posledních 20 metrů padá k zemi jako kámen z nebe. O několik minut nato může zase vyletět. Zpěv je jasný proud tónů a melodií „prrit“ nebo „trrlí“, který zaznívá z veliké výšky. Večer zpívá tichounce z pozorovatelny na kameni v poli nebo na vrcholu hroudy.