Je první říjen, babí léto je na vrcholu

    Je první říjen a na rozdíl od minulého článku publikovaného přesně před měsícem již už ani nejsem tak skeptický a pesimistický jako tenkrát. Co se stalo? Vlastně nic, jen jsem z té situace tak otupěl, že mně už ani nic nevadí, je to stále stejné, nic se nezměnilo, tak jsem smířen v klidu se vším... Před měsícem popisuji, jak se mi to všechno přihodilo, tedy ta moje nemoc a nyní po měsíci mohu konstatovat, že to je horší... Nemohu chodit a to je pro walkera složitá situace. Září bylo krásné, moje skupina uskutečnila několik pochodů, sám jsem se překonal a podnikl dva, tedy vlastně jeden. Klasický pochod podle Labe z Nymburka do Poděbrad za nádherného letního počasí. Tam jsem skutečně poznal, že nemohu, došel jsem s vypětím všech sil, ke konci trasy sedíce na každé lavičce u cesty, ještě, že tam byly... Naše děvčata se o mě starala a ostatní mě morálně podporovali, stejně to nebylo ono.    Tak ačkoliv jsem na našich stránkách již naplánoval trasy na říjen, myslím, že to nepůjde... Tedy mně...

Dnes je zase tak krásně, babí léto vrcholí, že je hřích tady sedět a trávit čas u počítače. jdu ven a k myšlenkám se vrátím později... Už jsem tady, musel jsem si vyjít na procházku, vyšel jsem, po sto metrech zase ta bolest, ale postával jsem a pozoroval nebe, dokud bolest v nohách nepovolí. Tedy dnes bylo zase nebe tak modré jako ani ne u moře (tam bych nejel už ani za nic) a zase ta letadla, my máme tady asi veliký koridor, letadel je tady stále plná obloha, jak jim závidím... V jednom momentě bylo nad námi 7 - 8 letadel, která křižovala krásně modrou oblohu a ze země to mnohdy vypadalo, že se srazí, ale nesrazila se...(škoda)... http://www.flightradar24.com/, tak jsem se procházel a ta letadla musel sledovat. Letěl jsem jenom dvakrát v životě, poprvé až do Kanady a to byl zážitek, 11 hodin v 11 kilometrech vysoko při rychlosti 960 kmh a venkovní teplotě -50 stupňů, ale jinak nádhera, přistáli jsme v Torontu, nemělo to chybu..        

                         Potom jse ještě jednou letěl na dovolenou do Bulharska, ale to byla jenom chvilka a malým Boingem...

    No a tak jsem se trochu vychodil a uklidnil, je to lepší... Za 14 dní jdu do FA nemocnice na další vyšetření, tak se uvidí, připadám si jako důchodce, ve čtvrtek na mé narozeniny to bude přesně 5 měsíců, co jsem doma, hrůza...