Jak roztomilé… Přátelé včera jsem byl po dlouhé době zase v Hradci za účelem podepsání obchodní smlouvy na dodávku zemního plynu pro svého mladšího synka. Na netu jsem si našel umístění zákaznické kanceláře RWE, která sídlí v Atriu, což byl dříve jediný socialistický obchoďák, ale nějak si již nepamatuji, jak se jmenoval. Prostě hosip funguje. Už jsem si vzpoměl, byl to PRIOR !!!
Mimo jiné musím podotknout, že dnes jet autem z Jičína do Hradce je totální sebevražda, kolona aut a kamionů tam a kolona kamionů a aut v protisměru, maximální rychlost, když to jede, tak 70 km/h, prostě horor, nebo klasika, nevím, jak bych to nazval. Na nějaké předjíždění si můžete nechat zajít chuť…
Naštěstí se mi podařilo a zdarma zaparkovat v blízkosti tohoto domu, byl tam sice zákaz, ale co nám vesnickým buranům je potom, že? Zíral jsem, jak ten barák naši současní kapitalisté předělali, z chlouby tenkrát socialistického obchodního domu, PRIORU, kde měli většinou hovno, vytvořili velkolepé nákupní centrum plné značkových obchůdků, bister až po potravinářský řetězec v přízemí.
Koukal jsem zase jako buran, zákaznickou kancelář jsem našlel a po hodině čekání s pořadovým lístkem v ruce jsem se dostal na řadu a svou záležitost s přispěním mladé sličné operátorky vyřídil za deset minut. Měl jsem čas, tak jsem si ten kvelb cvičně prosurfoval. Bylo dopoledne, moc lidí tady tedy nebylo, v jednotlivých značkových a předražených krámech zákazníci žádní, jenom znuděné zmalované prodavačky, které nevěděly do čeho píchnout, tak tupě zevlovaly a čuměly na kolemjdoucí občany.
Zajímavé zjištění bylo, že největší část jakoby zákazníků v tomto dopoledním čase byly mladé maminky s miminky a dětmi. Jak nám ten národ březne, pomyslel jsem si při pohledu na to množství matek, jinak dle mě zbytečně mladých, ale to není moje věc, řekl jsem si v duchu. Kdybych já jako zootechnik měl ve stádě takovou březost, to bych byl býval "pan zootechnik", pomyslel jsem si. Ale jinak z pohledu stárnoucího pána to nebyla špatná podívaná, tedy na ty maminky s kočárky… Většinou bylo na co koukat.
Náhle jsem uviděl mladou, mladičkou maminku, jak na lavičce bezostyšně kojí svého potomka, klidně na veřejnosti a bez zábran, jak to bylo roztomilé a bezprostřední,. Vidět to naše babičky a matky, asi by to nesrávily, jaké to byly dříve puritánky. Dnes je doba jiná, nakonec je to dobře, ať nám ty děti po mateřském mléce dobře rostou, bylo to tak roztomilé, ty holky se s tím dnes nemazlej…
Tak jsem si přitom připomněl jeden zážitek, kdy jsem byl jednoho krásného léta na kopci zvaném Kozákov, odkud startovali rogalisté a paraglaidisté tedy ti s těmi padáky. Mraky lidí nebe plné padáků, klouzajících po obloze. Jedni startovali rozběhem s kopce a druzí různě přistávali na přilehlé louce. No a vedle něco obdobného, babička, mladá maminka, kočárek vedle. Maminka bezostyšně kojila svého potomka a kde se vzal, tu se vzal přistál ohromný padák i s pilotem a celo rodinku i s kojící dívkou padákem přikryl, že se z toho nemohli rozmotat. No prostě mu nějak přistání nevyšlo, nebo, že by chtěl taky? To asi ne, jenom zajímavá situace.
Od té doby a po včerejšku fandím všem maminkám, které kojí kdekoliv a kdykoliv, jak roztomilé je to.
2024 ©