Čistě náhodou jsem shlédl v televizi čtvrtý a pátý díl normalizačního seriálu „Druhý dech“. Viděl jsem ho kdysi dávno ještě černobíle, už jsem za ta léta na něj zapomněl, byla to tenkrát realita, dělal jsem zootechnika, vlastně skoro celý život od školy. Dnes s odstupem času jsem tento příběh zootechniků, agronomů, veterinářů a dojiček shlédl s úžasem, jak je pravdivý… Jaká to byla doba, v níž jsme žili, pracovali, jak nás to zemědělství vlastně živilo, jak jsme byli pro tu práci zapálení.
Při sledování tohoto dílu jsem vlastně žasl, jak je děj naprosto pravdivý, ztotožnil jsem se s postavami zootechniků, jak bojují za své… Byla to prostě taková doba, unikátní rozvoj zemědělské velkovýroby (tenkrát se nás Západ v tomto oboru bál). Jasně, dělaly se chyby, ve filmu jsou zřetelně popsané, vše bylo podřízeno diktátem Strany a zemědělských správ, o všem se rozhodovalo „nahoře“, hlavně, aby se splnil plán bez ohledu na to , kdo to odnese, tedy myslím tímto boj zootechniků s agronomy, vždy byla preferovaná rostlinná výroba i za cenu podvodů a účetních machinací, vše na úkor výroby živočišné…
Dělaly se chyby, postavit uzavřený velkokapacitní teletník, kde se muselo v zimě topit, bylo z dnešního hlediska nesmysl. V tom opravdu telata nemohla přežít, mám s tím životní zkušenosti. Agronomové podváděli na úkor výroby krmiv a vykazovali nepravdivé výnosy, aby byli „nahoře“ chváleni a dobytek neměl co žrát, perfektně popsané v seriálu a perfektně prožité v mé zootechnické praxi.
Celý život jsem bojoval s agronomy kvůli množství a kvalitě krmení, dohadoval se s dojičkami a traktoristy kvůli penězům (viz seriál), chodil na Zemědělskou správu na koberec, abych vysvětloval, proč dojíme tak málo, těch schůzí bylo nespočet, ale „pan agronom“ vždy v diskusích vyhrával… Byla to realita a je dobře, že se dnes tento seriál uvádí, dnes s odstupem času se zdají být jednotlivé scény úsměvné, ale bylo to tak.
Dnes je zemědělství úplně o něčem jiném, a co zústalo z „mých“ kravínů, vidíte na několika fotkách…
2024 ©