Zase mě kamarádi přemluvili, abych sdělil své zážitky z tolik v mých článcích kritizovaném krámu zvaném Kaufland, moje více jak osmdesátiletá maminka vždy říká rakousky „kchauffland“, což mě osobně silně rozčiluje, ale nedivte se jí, v cizině prožila s otcem mnoho let a ten rakouský přízvuk ji zůstal.
Tento kvelb jsem podle mě právem kritizoval a nyní mám zveřejňovat své zážitky z prožité inventury? Dostali jste mě, víme o koho jde… Po zkušenosti z prožité inventury částečně poopravuji moje dosud negativní mínění o tomto kolosu… Tak k věci.
Docela jsem měl strach, nyní pracovat manuálně a ještě k tomu v noci. Ale byla to nádhera, s kamarádem jsme přijeli jako vždy včas a vlastně předčasně, obchod samý zákazník, byl nám přidělen úsek bonbónů a sladkostí, jak jinak, všecky ty sračky z Německa, kdo to vůbec může konzumovat? Ale to není naše věc. Tak jsme počítali pytlíky s těmi sračkami. Princip inventury je ten, že každý jednotlivý sortiment se spočítá a srovná, protože zákazníci časem udělají v regálech takový bordel, raději nekomentovat a vzorek se označí počtem zboží v sortimentu a hodí do vozíku a když je modul hotov, zkontrolován ( tři chyby a jedeš domů, strašili nás) kontrolory z řad pracovníků krámu a po podepsání protokolu, tak se vozík doveze na pokladnu, kde děvčata vše skenují a sečtou a posléze se spočítaný vozík odveze zpět a zboží se vrátí na své místo, jak jednoduché, teoreticky. Jak jednoduché, prakticky…
Ve dvě ráno vyhlášená svačina ve složení paštika a gumovej rohlík a voda v PET. Místo svačiny bychom raději dál počítali, abychom nevyšli z tempa.
Konec ráno před sedmou, krám musí být uklizený a připravený na nával ranních zákazníků. Byla to dobrá zkušenost, doma jsem nemohl usnout a za tři hodiny polospánku jsem vstával, totálně zblblý a večer nanovo.
Druhá noc, dále regály s konzervami pro kočky, dále regály s velkými konzervami pro psy, dále regály s elektronikou a neposlední řadě sekce s ovocnými nápoji, čaji, džusy a jinými srajdami, kdo by to pil, ale tam jsem se také mimo jiné podřel, než jsem ten sortiment spočítal a hlavně srovnal. Aspoň byla za člověkem vidět nějaký výsledek práce, když to zboží bylo v regálech srovnané a „usmívalo“ se na potencionálního zákazníka. Psí a kočičí konzervy jsem otáčel čelem k zákazníkovi, regály jako vyšité. Stejně to zase zákazníci rozhrabou, ale to už nebude můj problém.
Jsem rád, že jsem to absolvoval a udělal si obraz z druhé strany, těch lidí, co tam vysloveně dřou, aby byl zákazník spokojený. Ta děvčata jsou sice otroci, ale co jim zbývá, jsou mladá, mají energii a elán, to já s kámošem jsme tam byli stoprocentně nejstaršími brigádníky, ale na věku vlastně nezáleží, hlavně, že je mír a vůbec….
2024 ©