A jitra jsou zde tichá

Po šesté ranní jsem místo walkingu s holemi vyšel na kolonádu s prázdnou petkou o objemu 0,75 litru a šel k nádraží si natankovat Poděbradku, abych se alespoň trochu prošel a nablemtal čerstvé vody takzvané minerální, která je po ránu povzbudivá, ale lenost opět vítězí. Krásné slunečné jitro, trochu chladnější, prstě příjemně. A jitra jsou zde tichá, říkám si. Jdu centrálním parkem. Pár sportovců a sportovkyň běžících se sluchátky v uších (asi jako já, muzika po ránu to je věc...) a s mobily v rukou, opilci a bezdomovci vstávající z parkových laviček, ranní kolorit probouzejícího se lázeňské města... Zrovna jednoho mladíka míjím. Ztěžka a nejistě vstává z jistě tvrdé a jistě nepohodlné lavičky, sbírá pár kravin, co musí pobrat do igelitky a hlavně od večera nedopitého lahváče, je mu evidentně pěkná klembra, celý se klepe, "chudáček" pouze v triku. Uprostřed parkové cesty se zastavil nastavujíc své zkřehlé tělo pomalu škrábajícímu se slunci mezi stromy... Musí se přece zahřát, je jenom v triku. 

                                                                          
   Den probíhá ostatně jako každý tady. Je odpoledne, nasazuji sluchátka a ponořuji se do útrob plynové koupele opět z nedostatku jiné činnosti, zde je samoobsluha, kdo sem přijde, tak tady je a tak já ač mám tuto proceduru dávno vyčerpanou, sem chodím, když mám čas a píšu tady a poslouchám muziku, musím to tady ještě do konce pobytu jak se říká potrhat a nasát do těla léčivý oxid uhličitý, dokud tu ještě jsem, je půl jedné po obědě. Jen jestli to má vůbec nějaký účinek...

   Dnes jsem zabodoval dá-li se to tak říct. Všechny procedury jsem si tak zpřeházel, že jsem by v 9,45 hodin hotov a to včetně půlhodinového magnetu na má bolavá kolena. Sestře na magnetech jsem s úsměvem a humorem vysvětlil, že tady s kolegou z pokoje provozujeme sport, kdo bude s procedůrama dřív hotov, ten vyhrává. Smála se tomu, ale i ona mně vždy vyhověla a ochotně vzala kdykoliv. Další bordel co tady, v tomto ústavu panuje, ale to mě netrápí, vyhovuje mi to. Zabodoval jsem hned po ránu, když jsem v sedm deset vlezl do uhličité koupele místo v 14,15 hodin. To si takhle po snídani štráduji prázdnou chodbou v letních lázních, narazím na "moji" příjemnou sestru jak si tam sedí a kouká doblba. Nebo na blba. To nemáte do čeho píchnout?, rýpnul jsem si do ní z legrace po přátelském pozdravu, byla by tam volná skulinka, ptám se. Běžte do první kabinky pane Stejskal, mrkla na mě potutelně jak se říká (musím ji koupit aspoň čokoládu)... První bod, lázeň na moje přání teplá a pak už to šlo jak po másle, jen ten skupinový tělocvik jsem opět vynechal, tam už do konce pobytu nevkročím, už jsem chyběl dvakrát. Dýchat mohu v parku, na poli, v lese ba i doma třeba u postele či na hajzlu. Stupidnější věc neznám, jak ty sestřičky může ta práce vůbec bavit, asi ne... Je blbé dělat stupidní a rutinní robotu, která je o hovně... 
   Ty vole nepřeháněj to. Už tu sedím hodinu, koukám na nástěnné hodiny z útrob plynové vany. Padej odsud, nějak jsem se do toho mobilu zažral až mě začala bolet hlava, že by opravdu ten plyn? Usedám tedy cestou k Markovi na krušovické nejprve ve Viole, abych si dal předraženého turka za třicet, snad to pomůže. A následné Krušovice to jistě spraví... 
   Jak si tady mlaskám tu krušovickou dvandu, vždy mně napadá stále více myšlenek, moje články jsou stále delší, ale vo tom to je, ne? Ještě se vracím k dnešnímu léčebnému procesu, kdy jsem absolvoval šestou a poslední masáž zad, šestou a po každé u jiného "maséra". Ten dnešní hoch exceloval. Stále čekám až mě začne "masírovat" záda, ale on se k nim vlastně nedostal, celou dobu mně lechtal a žužlal stále na jednom místě na rameni a krku. Bez komentáře, ale každému slušně nakonec poděkuji, zlaté ručičky mojí masérky Daniely ve Stružinci, už se na ni těším až poberu nějaké money... Za kvalitu se totiž platí, tady je to zdarma, tudíž totálně na hovno...
   A dnes opět seru na teplou a jistě masitou večeři, rozhodnuto a půjdu na nádraží na utopence, bude to zase změna v pořadí již třetí i když uzeniny normálně nežeru, ale tělo si to žádá... Teplých večeří mám už tak nějak příliž.

                                      Už jsem se dneska namrektal dost, tak zítra v pátek...