Tento způsob léta..., potřetí

Napsal Pedro (») v úterý 10. 9. 2013 v kategorii MOJE ČLÁNKY A ÚVAHY..., přečteno: 1953×
imag1080.jpg

      Je mi tak nějak zase zle, smutno a to tak, že ze všeho… Já vím, že píši samá negativa, samé deprese, tak to nečtěte, nebo mi pomozte, ale mně již není pomoci, jak říká moje zákonná. Dlouho jsem nic nepsal, nemám motivaci, události se se stálou pravidelností opakují, původně jsem, chtěl dokončit ten můj seriál „Tento způsob léta…“, tentokráte již potřetí, ale ono není vlastně o čem psát, ale nějak se mi vše v mé mysli zamotalo, protože dvě uplynulá léta utekla jako voda a sám jsem byl a stále jsem  zmítán v tom marasmu. Bez práce, bez peněz, bez motivace, bez cíle a celkově unaven… A letošní léto nebylo jiné… Tento způsob léta… Jo, jo, stále to samé…  Jak to uteklo, aniž bychom to zaregistrovali, to léto, v těch hicech jsem ani z domu nevylézal, zrušil pochody naší walkingové skupiny a nyní, tak jak jsem to psal minule, vše se opakuje, léto pryč, samá strniště, vůně rozmetané chlévské mrvy, Travní cestu nám jezeďáci zase přiorali, otvírá se mi kudla v kapse… Slunce zapadající v osm hodin, ranní sychravo a vlaštovky na drátech čekající na odlet (nikdy jsem ho nezastihl). Léto krátké jako bys proutkem švihl. A ani jsem v tom létě skoro nic nenafotil, škoda.

    Imag1057  

Tak jakou máme naději? Čekat zase na tu hnusnou zimu (prý má být krutá, říká zase nějaký magor). Když si představím, zase odklízet napadaný sníh, abych mohl vůbec vyjet z garáže, tak mně je dopředu zle. Nemohu dýchat a každá námaha mně nedělá dobře. Mně dělá dobře chodit s holemi, walking s mojí skupinou, jenom ne do kopce, ale tuto činnost mně ta moje zakazuje, tak moc nechodím a lenivím, tloustnu, jak si přejete moje paní… A vůbec, mám pocit, že se ta naše nádherná skupina tak nějak rozpadá, stále má někdo nějakou výmluvu, aby nešel (bohužel včetně mě, sypu si popel na hlavu). Komunikace vázne, vše mně připadá takové divné, kde jsou ty časy… Kde jsou ty časy, kdy jsme byli banda plná elánu...

        Jsem zase psychicky dost dobře na dně a to mě čeká „oslava“ mých 60-tých narozenin z které jem svým způsobem bezradný, termín se neúprosně blíží… Nejradši bych se neviděl, je to pro mě prekérní situace.  Přátelé, nelituji se, ale je to docela humus, v čem žiju, chtěl bych žít naplno, chodit, fotit, mít radost z každého slunného rána, zapadajícího slunce, pozorovat na obloze letadla, střílet na střelnici, chodit walking, který mně moje žena tolik  zakazuje (proč? nechápu dosud), ale bohužel nic z toho, okolnosti kolem mě jsou poněkud nepřející a složitější…

P1070831

     Až zemřu, tak si na mě vzpomeňte, nebyl jsem zase tak špatný , jak ze mě někdo dělal…

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Melissa - universumlaperla.bloger.cz z IP 178.23.236.*** | 18.9.2013 23:49
Proč tak pesimisticky...?Léto bylo sice krátké,ale krásné,i když je pravda,že letos jsme si toho sluníčka během roku moc neužili.A podzim se přihlásil moc rychle.Máte krásné zájmy,fyzičku,vitalitu,chodíte do přírody,fotíte,pěstujete kaktusy...To svědčí o tom,že milujete životsmileNa Rajčeti máte krásné fotky-motýli,brouci,hmyz-nádherasmile!A ty vaše kvetoucí kaktusy to je taky krásasmileNenechte si od ženy nic zakazovat!Dělejte to,co vás baví!Choďte se svými přáteli do přírody,foťte,cvičte,dívejte se na západ slunce,atd.Nenechte si to vzít!Jste určitě chlap plný elánu a nečinnost vás ubíjí.Vaše žena by vás měla podporovat v tom,co děláte nebo si najít taky svoje zájmy.Všechno,co píšete,můžete dělat.Přeji vám hodně štěstí a k vašim narozeninám všechno nejlepší-hlavně to zdravísmilesmile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a dvanáct