Zvědavost mě zdolala a podlehl jsem lákavému plakátu, u pošty je prý pivotéka s šesti druhy točených regionálních speciálních piv a spoustou lahvových speciálů. Tak jsem se tam vydal včera odpoledne po dechovém cvičení za hnusného vedra. Malá tmavá knajpa, jeden host cucající nějaké pivo z úzkého poháru, běžící televize, nechal jsem si tedy poradit a dal si Kocoura, chuťově nic moc, cítít nějakými bylinkami, nic mě nenapadá, co by to mohlo být. Asi nějaký jalovec či co. To jsem si naběhl, pivo bylo v 0,4 a za, světě drž se 37,- Kč. Tak tam už určitě nevkročím, šmejdi... Otřesný zážitek.
Je druhá sobota co jsem tady a mám pouze uhličitou koupel, ale až po obědě, nebudu si nic přesouvat, stejně nemám nic na programu. Zase bude třicet a tak hned po snídani v vyrážím za chládku do terénu, musím přece chodit, říkám si. Vyrazil jsem tedy rovnými ulicemi lemovanými prvorepublikovými vilami, dnes některé přestavěné na penziony kolem hospody U Marka, 
Martin o ní dost básnil, i já ji pamatuji ještě jako student, také jsme se tam několikrát zalomili, kde ty časy jsou... Šel jsem ke škole, již je to jen střední zemědělská škola. Zmizel plot jinak nic nového, jezdil jsem sem naposledy za Martinem, když tu dělal průsery...
Zdáli vyčnívá kaplička na střeše Karlíkovky, tak jsem zvědav.
Děs hrůza od té doby co jsem ji viděl naposledy, totálně zchátralá barabizna, ze zahrady vysoký prales bujné vegetace a to z obou stran. Na vratech cedule prodej brambor a meruněk. Právě odtud odjížděl asi současný majitel, dali jsme se do řeči, že kdyby měl padesát milionů, udělal by z toho sídlo, ale bohužel takto vše chátrá, asi tady má sklady nebo co a prodává zemědělské komodity. Ač nebyl tak starý, paní Karlíkovou ještě pamatuje. Tak jsme si docela popovídali a já zavzpomínal.
Vzal jsem to k Labi a na náměstí dal zmrzku, tu tmavou čokoládovou se 75% kakaa ještě neměli vyrobenou. Sedíce pod slunečníkem pozoruji ten hrozný provoz na této frekventované křižovatce. Světe div se, v sobotu ráno v největším provozu dělníci stříkají novou zebru na přechodu. Totální zmatek a chaos, někteří pitomí řidiči to absolutně a evidentně nezvládali, to se nevidí. Poslal bych ty dělníky do Německa, aby viděli jak se maká, museli by to dělat v noci a ne za největšího ranního a ještě sobotního provozu, kokoti přiblblí... Zase jsem si ulevil.
Koupil jsem si noviny a v chládku lázeňského parku relaxoval a četl, než u Marka v deset otevřou. Čekalo mě milé překvapení, na dělnickou čtyřku velmi příjemná hospůdka, už si to nepamatuji, jaké to tady bylo dřív. Tři druhy Krušovic, na stěně certifikát kvality od Heinekenu, šikovná hospodská středního věku a držte se. Ve vysoké prosklené lednici místo chlastu chladí umyté půllitry, no to je šok, ale tak by to mělo být, proto ten certifikát. Klobouk dolů... A pivo? Lepší dobrotu jsem dlouho neochutnal, smekám...
Po obědě vana a to tak že uhličitá tentokrát u známé blondýnky z podvodní masáže, pěkná ženská, pamatuje si mě. Vrací se mně zase kašel a zahlenění, při vykašlávání mě bolí hrudník, prý to bude tři měsíce než se to zahojí, tvrdil ten můj doktůrek. Z nedostatku jiné činnosti jsem tedy šel podruhé do solné jeskyně, ale ani při hrající Enigmně jsem neusnul. Před večeří to jistil Marek, abych spláchl to svinstvo, jak se říká...
Zítra je neděle a přijede rodina a můj malý brouček Klárka, už prý říká "deda", už se těším...
2024 ©